Pro řidiče který jezdí v dolech je důležité umět číst terén a vědět, co zdánlivě pevná země může skrývat pod povrchem. Ve firmě jezdí také řada speciálů, které na řidiče kladou další nároky.

Přibližně půl druhé stovky. Takový je počet zaměstnanců společnosti Sokolovská uhelná, kteří si ke svému jménu mohou přidat přívlastek profesionální řidič motorových vozidel. Dalších zhruba pět stovek pracovníků firmy pak za volant usedá příležitostně v rámci výkonu jiného povolání.

Mezi jedno z výrazných specifik práce řidičů v rámci Sokolovské uhelné patří především rozmanitost jejich záběru. Ten se totiž pohybuje od osobních automobilů přes nákladní vozy různé tonáže nebo přepravu osob až k ne zcela obvyklým speciálům.

“Asi nejzásadnější pak je to, že se naši řidiči se dost často vedle silnice dostanou také do terénu. A to jak přímo na šachtě, tak třeba na výsypkách a dalších místech,” říká Libor Škarda, vedoucí cenrálního dispečnku firemní autodopravy. To si vyžaduje především speciální zaškolení, protože před nástupem do provozů Sokolovské uhelné se s tak náročnými podmínkami setkal jen málokdo. 

“Podle předchozí praxe pak takový zácvik trvá od dvou týdnů do měsíce,” vysvětluje Škarda. Během této doby se řidič seznámí s provozy firmy a pokud bude jezdit i na šachtu, musí se také naučit “číst” tamní terén.

“Řidič má totiž zodpovědnost za to, jak kterou situaci vyřeší. Musí tak vědět kam až může zajet, zda je takový terén bezpečný, nebo zda to, co se jeví jako pevný povrch je ve skutečnosti bahno ve kterém lze auto utopit. A je jen na jeho uvážení, zda do něčeho takového vjede, nebo si raději zažádá o úpravu cesty.”

I když v lze v dolech zcela běžně spatřit i tu nejmodernější techniku, co se týká práce v terénu, většinou mají firemní řidiči nejraději staré vozy Praga V3S. 

“Na takové vymoženosti jako je klimatizace v nich můžeme zapomenout. Ale tom, co dokáží v terénu, o tom si většina moderních aut může nechat jen zdát,” potvrzuje například Věra Folvarčíková, jedna ze dvou profesionálek které jezdí ve firemní flotile. 

Vedle rozšířených a osvědčených speciálů Praga nebo Lada určených právě do terénu, ale mají řidiči v provozech Sokolovské uhelné k dispozici i celou řadu špičkových strojů. Mezi ně patří například moderní jeřáby AD20, vozy Mercedes pro přepravu osob nebo vozy Tatra 163 se zvýšenou kapacitou. 

Kromě běžného ježdění pak mají řidiči ve firmě také na starosti základní údržbu těchto strojů, počínaje drobnými opravami a konče myčkou. To se týká všech počínaje řidiči sklápeček a konče těmi, kteří obsluhují speciální techniku. Ta v rámci Sokolovské uhelné zahrnuje jeřáby, valníky s hydraulickou rukou, montážní plošiny, cisterny, nebo vozidla pro převoz trhavin. 

“U speciálů je ale potřeba mít, vedle profesního oprávnění, ještě další kvalifikaci,” upozorňuje Pavel Vata, který má řidiče těchto strojů v rámci firemního dispečinku na starosti. Jde například o jeřábnické nebo vazačské průkazy nebo průkaz pro přepravu hořlavých a pohonných látek u řidičů cisteren pro přepravu paliv. Tito řidiči totiž musí povinně absolvovat speciální školení ADR zaměřené především na bezpečnost při nakládání s pohonnými hmotami.

Naopak společné všem řidičům jsou předpisy které určují požadavky na lékařské nebo psychologické prohlídky. Narozdíl od mnoha jiných firem ale tato nezbytná vyšetření svým zaměstnanců Sokolovská uhelná hradí. 

Aktuality řidiči