Aktuální informace

Sdružení odborových organizací Sokolovské uhelné je největší odborovou organizací na území Karlovarského kraje. Zastřešuje celkem tři odborové organizace a v jeho čele stojí od roku 1984 Jan Smolka, který původně působil jako revírník na důlní dopravě lomu Jiří. 

“V posledních letech se o odborech Sokolovské uhelné mluví hlavně v souvislosti s letní rekreací pro děti zaměstnanců, nebo u hladkém uzavírání kolektivní smlouvy. To je opravdu na Sokolovské uhelné taková pohoda?”

“Řada věcí je složitější, než to na první pohled vypadají. Letní rekreace jsou jen jakási nadstavba, ale naším hlavním posláním je samozřejmě domluvit vyjednat a zabezpečit dobrou kolektivní smlouvu a tím i nastavit podmínky pro naše zaměstnance ve společnosti. A tam to někdy není vůbec snadné.” 

Proč? V čem je hlavní úskalí vyjednávání o kolektivní smlouvě?

“Kolektivní smlouva je vždycky odrazem možností společnosti. Vycházíme z toho, na co společnost v následném roce může dosáhnout a co nám okolí dovolí. Tedy jaké jsou podmínky na trhu, jestli padají ceny produktů, nebo naopak a co bude možné utržit za naše výrobky i služby. A podle toho se směřuje vyjednávání. To, že jsme každým rokem úspěšní je proto, že se snažíme být realisty. Znám řadu případů, kdy požadavky odborů přivedly firmu do velmi složité ekonomické situace. A to je přesně to, co my nechceme. Naším cílem je zachovat pracovní místa a zároveň dosáhnout maxima možného mzdového ohodnocení. Tak, aby lidé byli zaplaceni odpovídajícím způsobem za práci na jedné straně a na druhé bychom netlačili firmu k propouštění nebo dokonce bankrotu.”

V čem spočívá zmíněná každoroční úspěšnost? 

“Daří se nám podmínky nasmlouvat a podepsat ještě před zahájením nového roku což je pro zaměstnance dobré. Všichni ví, za jakých podmínek budou zaměstnáni. Dobrým výsledkem je ale třeba i to, že se každoročně podaří nasmlouvat určitý růst mzdy a dohodnout i benefity pro naše zaměstnance. A to je základ na co zaměstnanci pohlíží. Když řeknu růst mezd, někdo samozřejmě odpoví, že to naše jedno nebo dvě procenta je málo. Ale ono je něco jiného, když je růst dvě procenta z 30 tisíc, nebo z patnácti. A v našem případě platí to první.” 

Jak jsou na tom zaměstnanci Sokolovské uhelné v porovnání s regionem?

“Řekl bych, že velmi dobře. Například máme osobní účet zaměstnance, na který firma přispívá určitou částkou měsíčně a zaměstnanec s ní může disponovat ať je to například využitím na stravování, dětskou rekreaci, rehabilitace, zdravotní pomůcky. To není úplně běžné, v podobném rozsahu to nabízí velké a prosperující firmy jako je třeba automobilka Škoda a podobně. Ale je tu i možnost využití příspěvků mimo osobní účet zaměstnance, kde mají naši zaměstnanci možnost vstupu do fitness zdarma, dále mají možnost čerpat až 600 Kč na rehabilitace a masáže, další je třeba možnost využít nabídku pro děti ve formě členství v golfovém klubu, a náklady na to vše hradí společnost. V neposlední řadě je to mimořádná prémie, která je vyplácena podle hospodářského výsledku Sokolovské uhelné. A ta za posledních x let byla vždy v plné výši, což znamená dalších více než 30 tisíc Kč v průměru na zaměstnance. Je toho celá řada. Ale nejdůležitější je stejně kolektivní smlouva a mzdy.”

Jaká je vlastně pozice odborů v rámci společnosti?

“Máme velmi slušnou organizovanost, která dosahuje 80 procent ze stavu zaměstnanosti, což je více než běžné. Celkem máme přes 2,5 tisíce členů. Pokud vím, v porovnání v jiných těžebních společnostech ta čísla nejsou tak vysoká. Je to hlavně o tom, že zaměstnanci Sokolovské uhelné vidí v členství v odborech a jejich činnosti nějaký smysl, určité zázemí a z dlouhodobého pohledu i to, že odbory jsou tady pro zaměstnance. I když nám to nechtějí někdy věřit.” 

Proč vám to nechtějí věřit?

“Protože spousta odborové činnosti není na první pohled vidět. Jak jste zmiňoval, všichni vidí letní tábory a příspěvky na oběd, případně kolektivní smlouvu. Ale například kdo dosáhl změn v odchodech do důchodů? Hornické odbory.” 

V případě OKD ale ani angažování odborů příliš nepomohlo…

“Oni se snaží, ale tam je diametrálně odlišná situace. Především byla jiná na začátku. U nás odbory podpořily manažerský způsob privatizace Sokolovské uhelné a jsem přesvědčen, že díky tomu se v Sokolově nedožijeme stavu, který nastal v OKD. Je to i díky vzájemné komunikaci, která se neodehrává na bázi účetních tabulek, ale na základě řešení každodenních problémů. S vedením firmy jednáme pravidelně, máme stanovené komise ve kterých jsme přímo zúčastnění, a máme dostatek informací a není problém jednat i mimo stanovené termíny. A zcela běžně řešíme nejen rámcové věci, ale i pracovněprávní vztahy na úrovni jednotlivých zaměstnanců, ale i insolventní, půjčky, nebo dokonce rodinné a sociální věci.”

To zní skoro jako idyla. Je to opravdu až takové?

“Tak samozřejmě je hodně věcí, ve kterých máme s vedením firmy rozdílný pohled na věc. Ale zatím se vždy nejlépe osvědčil aktivní přístup a hledání vzájemného kompromisu. A to se netýká jen vedení odborů, ale i našich členů. Chceme po nich, aby měli aktivní přístup ke svým odborovým funkcionářům, že mají své závodní výbory a že nemají pořád jen čekat, až jim někdo něco zařídí a přinese až pod nos.”

Sokolovská uhelná v poslední době založila i řadu dceřiných společností. Týká se činnost vašeho sdružení i jich? 

“Máme členy i v dceřiných společnostech, máme na starosti i kluby seniorů a snažíme se tedy pomáhat jak zaměstnancům Sokolovské uhelné, tak těm v dcerách i mimo Sokolovskou uhelnou. A je možné vstoupit i když člověk není zaměstnance SU, ale takzvané volné členství je samozřejmě za jiných podmínek, kdy třeba nemá nárok na benefity vyplývající ze sociálního fondu. Ale samozřejmě mu poskytujeme například poradenství, právní zastoupení i řadu dalších věcí.”

Takže členství v odborech má i dnes nějaký smysl?

“Podle mého rozhodně ano. I když má hodně lidí slovo odbory spojené s minulým režimem, odbory vznikly dříve než komunisti, dnes mají opět svojí tvář a ve vztahu k partnerovi. A je to o něčem jiném. Obory se řídí samy, ale taky samy nesou za všechno zodpovědnost. Naším cílem není že dnes žijeme a co bude zítra, ne tom nezáleží. Naopak naším cílem je, aby firma prosperovala a spolu s ní i naši členové.”