Lomová koncepce po válce nahradila málo efektivní systém hlubinného dobývání, který by nestačil zásobovat průmysl. Moderní způsoby těžby s sebou ale přinesl i řadu problémů.
Rovných šedesát let letos uplyne od vzniku velkolomu Jiří ve Vintířově. Ten je největším těžebním provozem Sokolovské uhelné s roční produkcí kolem osmi milionů tun uhlí. Na počátcích přitom stěží přesáhla pouhých 2,5 tisíce.
„Vše začalo v roce 1949 otevřením dolového pole lomu Jednota poblíž Vintířova, který ze začátku těžil uhlí ze sloje Antonín," říká Alojz Neveďal, ředitel divize Jiří Sokolovské uhelné.
V té době už v těsném sousedství těžil lom 25. únor, později přejmenovaný na Družbu. Otvírka Jednoty neodstartovala v mnoha ohledech příliš dobře. Začala hned u výchozu sloje, a tak musely být po celém obvodu lomu neustále překládané koleje. To způsobovalo výpadky těžby, a komplikovalo rozšiřování Jednoty, která z počátku souběžně těžila se stejnojmenným hlubinným dolem. Navíc jí dobývané uhlí mělo vysoký podíl mourů, vody i proplástků, a kvůli nasazení lopatových rýpadel nebyla možná ani kvalitní selektivní těžba.
„Do toho tam byly také od začátku velké problémy s odvodněním," popisuje úvodní potíže Neveďal s tím, že už o několik let později tyto obtíže rozšířil také průchod těžby starými dobývkami, a výklizy z nich se začaly hromadit na dně lomu.
Spolu s rostoucí poptávkou po uhlí pro domácí průmysl se v té době začalo uvažovat o výstavbě nového zpracovatelského kombinátu na Sokolovsku. Jenže jeho potřebám problematický lom nemohl kapacitně vyhovět.
„Takže se už někdy začátkem 50. let začal plánovat další rozvoj revíru. A v roce 1959 pak začala přestavba Jednoty na dnešní Jiří, která trvala až do konce roku 1971," popisuje zrod velkolomu Neveďal.
Ani otevření nového lomu se však neobešlo bez těžkostí. Z původně plánovaných investičních nákladů 305,6 milionu Kčs se záhy stal více než dvojnásobek. Přetrvávaly problémy s odvodněním lomu, a zcela hladké nebylo ani nasazení nejmodernější techniky, která na Jiřího mířila z českých strojíren. Ta se totiž často testovala přímo za provozu.
I přes tyto problémy se lom rozvíjel velkou rychlostí. Zatímco původně se počítalo s těžbou na úrovni 3,5 milionů tun uhlí ročně, záhy plán přerostl hranici pěti milionů. Fyzicky se ji však podařilo překročit až v roce 1980.
