Příčina problémů se stabilitou navršeného materiálu leží v 80. letech minulého století. Výsypka totiž vznikla na podloží se značným úklonem, a pro její spodní vrstvy byl použit nevhodný materiál.
S rozsáhlým sesuvem vnitřní výsypky v lomu Jiří se v uplynulých měsících úspěšně vypořádali pracovníci divize Jiří Sokolovské uhelné. Podařilo se jim totiž zvládnout odstranění následků sesuvu 50 milionů metrů krychlových materiálu na ploše zhruba jedenkrát jeden a půl kilometru. Ten byl vůbec největší událostí svého druhu v historii lomu.
„Problém spočíval v tom, že při založení výsypky byla do spodní části v mocnosti 5 až 25 metrů umístěna neúnosná vrstva jílové sypaniny," vysvětluje Ing. Alojz Neveďal, ředitel divize Jiří, s tím, že následně se v důsledku toho vlastně výsypka zabořila do podloží.
Důsledkem propadu výsypky bylo i vytlačení části materiálu do stran, v tomto případě hlavně jižním směrem, kde leží sousední lom Družba. V důsledku sesuvu došlo k překrytí uhelných zásob ve výši 8,5 mil. tun v postupu lomu Družba.
„Trvalo nám tři měsíce, než se podařilo tu situaci zvládnout," přiznává ředitel divize Jiří. V oblasti tak bylo nasazeno sedm buldozerů v nepřetržitém provozu, které musely urovnat těleso sesuvu, aby ho bylo možno následně odvodnit.
„Na předpolí Družby pak musíme postupně odtěžit všechen materiál, který tam byl po zhroucení výsypky vytlačen tak, aby bylo možné odtěžit i uhlí, které pod ním leží," říká Neveďal s tím, že i tady si práce vyžádají značné nasazení pracovníků firmy. Odtěžení tak velkého množství materiálu totiž bude trvat několik let.
„Problémy provázejí tuto výsypku vlastně už od šedesátých let, kdy byla založena," říká ředitel divize Jiří. Vzhledem k nízké mocnosti výsypky šlo ale o události menšího rozsahu.
Od roku 1995 se tak na výsypce začalo provádět penetrační měření, které mělo za úkol zmapovat dění v tělese výsypky. „Pro představu, třeba loni se u měření jednalo o 37 sond, předloni dokonce o 45 o celkové délce skoro dva a půl kilometru," popisuje měření ředitel divize Jiří.
Zatímco s penetračními vrty nebyla větší potíž, problémy nastaly při pokusu vybudování hydrosond pro stálé monitorování vývoje hladiny spodní vody. Ty byly v tělese výsypky vybudovány počátkem století, ale už v roce 2005 nebyla ani jedna ze sond v důsledku působících sil ve výsypce funkční. A 5. října téhož roku byl geodetickým měřením zaznamenán první pohyb výsypky, který místy dosáhl až 5,9 metrů. Tento pohyb pak byl zaznamenán v následujících letech znovu, až v červnu 2008 došlo ke ztrátě únosnosti výsypky.
„Naštěstí nedošlo k žádným materiálním škodám. Náklady na sanaci ale i tak dosáhnou výše přibližně 30 milionů korun," dodává Neveďal.
