Mezi profese širší veřejnosti téměř neznámé a přitom zcela zásadní pro chod některých částí Sokolovské uhelné patří také přestavbáři a vulkanizéři. Jejich práce se točí především kolem pasových dopravníků. 

 Přestavbáře lze v rámci firmy najít především na pracovištích lomu Jiří ve Vintířově. Skrývka ze sousední Družby je totiž na povrch přepravována po kolejích a uhelné pasové dopravníky se přestavují zpravidla během roční odstávky lomu. Celkově se tak v rámci divize Jiří  starají přes dvě desítky pracovníků této profese o téměř dvacet kilometrů přesuvných pasových dopravníků. 

Zdaleka ale nejde o takové pasy, jaké zná většina lidí například ze staveb. Ty důlní jsou v šířkách od 1,4 metru na uhelných dopravnících až po šířku 2,2 metru. Přesně tak široký je totiž prašný pas pod předávacím vozem na rýpadlech KU 800/12 a 16.  Přestavbáři z toho mají na starosti pasové dopravníky  do šíře 1,8 metru, které propojují jednotlivé technologie s povrchem, a mohou mít proměnnou délku i trasu.

„Nejdelší dopravník je v současné době na TC 2 a měří téměř 1300 metrů," poukazuje Petr Sacher, vedoucí sekce Báňská příprava divize Jiří. Délky se však mění podle postupu těžby. Jak postupuje technika při těžbě, tak musí spolu s ní totiž postupovat, a případně měnit směr, i pasové dopravníky.

Zdaleka přitom nejde o snadnou práci. Pasové dopravníky lze totiž pomocí speciálního dozeru přesunovat maximálně o jeden metr na jedno zatažení.  Přestavbářské práce se z důvodu vysoké hmotnosti technologie neobejdou bez těžké techniky. Jednou z nejsložitější činností je posun poháněcích stanic, které na pasových dopravnících technologického celku TC 2 dosahují hmotnosti až 270 tun. Navíc přesuny pasových dopravníků probíhají v pravidelných cyklech bez ohledu na počasí. 

Například přestavba uhelného řezu zpravidla zahrnuje přesun dvou dopravníků a vynášecího mostu. Před vlastní přestavbou se dopravníky musí nejprve odstrojit od příslušenství, a až potom dochází k vlastnímu přesunu, a následně se musí opět dát vše dohromady," popisuje práce Sacher.  

Při spojování gumových pasů nebo jejich opravě pak hrají klíčovou roli právě vulkanizéři. Ti jsou totiž jedinými, kdo v rámci firmy dokáže masivní gumové pasy spojit. Jejich korpus je tvořen textilními vložkami tvořícími kostru pasu a gumovým povrchem. Vložky zajišťují pasům, i při jejich obřích rozměrech, potřebnou pevnost v tahu i odolnost proti proražení, guma naopak potřebnou pružnost a adhezi. 

„Práce při spojování těchto pasů ale není nijak lehká. Jejich hmotnost se běžně pohybuje od šedesáti kilogramů na běžný metr výše," říká mistr vulkanizace Vladimír Palec. I proto se většinou neobejde bez manipulační techniky. Po ořezu a nanesení speciálních lepidel pak jsou pasy vulkanizovány při teplotě 140 °C. 

„Výjimečně se dá použít i takzvané spojování za studena. To používáme například u pasů na Ústřední třídírně uhlí v Tisové, kde je k pasům špatný přístup, nebo spojování pasů pomocí spon. To se hodí ale jen pro některé menší pasy," poukazuje na různé možnosti Palec.  Vedle lomu Jiří však vulkanizéři Sokolovské uhelné mají na starosti i ostatní provozy firmy, kde lze najít pasové dopravníky. Své vulkanizéry tak má i zpracovatelská část ve Vřesové. Tato profese však, stejně jako u přestavbářů, v sobě zahrnuje také nutnost práce s technikou i různé drobné technické zásahy, které práce v lomu občas vyžaduje. 

„Ačkoliv tak vlastně pro tuto práci není potřeba nějaké speciální kvalifikace a stačí zaškolení, dáváme přednost spíš lidem, kteří mají vzdělání v oboru zámečník, nebo nějakém příbuzném," dodává Sacher. 

Celkově tak společnost Sokolovská uhelná zaměstnává 26 přestavbářů a 49 pracovníků se zařazením vulkanizér.    

Vulkanizéři a přestavbáři