Je jen málo profesí, které vzbuzují emoce natolik vzdálené realitě, jako v případě střelmistrů. Pro většinu lidí je jejich povolání spojeno s trhavinami a nebezpečím.
Ve skutečnosti však nasbírají více úrazů pracovníci ve zdánlivě mnohem bezpečnějších profesích a nepotřebují k tomu ani explozivní materiál.
V provozech Sokolovské uhelné je zaměstnáno celkem 13 osob s oprávněním provádět trhací práce různého rozsahu. Většinou se jejich činnost týká odstřelů horniny v kamenolomu v Horním Rozmyšlu, na jednotlivých uhelných lomech (hlavně na skrývkách), a v některých případech realizují i méně obvyklé trhací práce, jakými je například likvidace zbytků budov v předpolí lomu nebo trolejových sloupů.
Ačkoliv pro výkon tohoto povolání vlastně stačí pouze dokončené základní vzdělání a rok praxe na pracovišti, kde má budoucí střelmistr působit, skutečnost je mnohem složitější. Každý střelmistr musí absolvovat poměrně náročnou kvalifikaci.
„Vše začíná půlroční praxí, kterou musí každý zájemce absolvovat jako pomocník střelmistra," říká Josef Hrudka, vedoucí trhacích prací Sokolovské uhelné. Následuje speciální kurz, během kterého budoucí střelmistr absolvuje 100 vyučovacích hodin poznáváním jednotlivých výbušnin, zjišťuje, jak fungují systémy trhacích prací i jak nakládat s trhavinami, nebo kdo za co zodpovídá během přípravy i samotného odstřelu.
„V tomto případě je nutné brát velký ohled především na bezpečnost," poukazuje Hrudka na fakt, že za několik posledních desetiletí se díky dodržování potřebných předpisů stal mezi střelmistry pouze jeden pracovní úraz. „Šlo tehdy o popáleniny rukou, za které si tehdy dotyčný střelmistr mohl sám právě kvůli nedodržení předpisů."
Na závěr kurzu musí budoucí střelmistr složit zkoušku u komise Obvodního báňského úřadu, a teprve poté může nastoupit do provozu. Ani tato zkouška však neznamená, že bude moci odstřelovat cokoliv. Týká se pouze jednoho striktně vymezeného typu práce, vykonává například pozici střelmistra pro povrchové dobývání.
„A to ještě s omezením do dvou set kilogramů trhavin," dodává vedoucí trhacích prací. Na každý další druh odstřelů, jako jsou například odstřely s použitím většího množství trhaviny nebo destrukce a podobně, musí absolvovat další dvouletý kurz a vykonat státní zkoušku u komise Českého báňského úřadu.
Jednoduchý rozhodně není ani samotný výkon profese. Ač to na první pohled není zřejmé, zahrnuje obrovské množství byrokracie. Ta zahrnuje činnosti od přípravných prací, kde se musí zaměřit místo odstřelu včetně míst vývrtů pro nálože, až po výpočty v rámci technické přípravy zahrnující spotřebu výbušnin, rozbušek, manipulačního okruhu atd.
„Veškerý pohyb trhavin se musí hlásit dopředu na Český báňský úřad a dobu odstřelu na Obvodní báňský úřad, okolní obce, policii a další státní orgány," předkládá Hrudka výčet potřebných institucí s tím, že k tomu patří také technický projekt odstřelu, který obsahuje mimo jiné i seznam bezpečnostních hlídek včetně jejich rozmístění, záznamy hloubky vývrtu, technologické postupy a podobně. A vše nekončí ani po samotném odstřelu, kdy se vyplňují ještě další materiály.
„Důvodem je hlavně bezpečnost a evidence pohybu výbušnin," říká vedoucí trhacích prací, který při práci s trhavinami tvrdí, že stačí i relativně malé zanedbání těchto postupů a vše může skončit nehodou. Varováním mohou být i drobné případy z minulosti.
V současné době se v provozech Sokolovské uhelné ke střelmistrovským pracím používají především náložkované průmyslové trhaviny různých druhů. Nejčastěji jde o Emsit, Perunit nebo Emulgit. V kamenolomu Rozmyšl se pak používají emulzní směsi pomocí takzvaného nabíjecího vozu.
Strelmistri
