Ekologie a životní prostředí

Výchozí stav v roce 1989 přitom nebyl nijak povzbudivý. Po celá desetiletí byla naprostou prioritou státu těžba surovin, jejich zpracování a související průmyslová výroba. Péče o životní prostředí zůstávala na okraji zájmu a hromadící se ekologické zátěže slibovaly spíše problémy na celé další generace. Změnu umožnily až rozsáhlé společenské změny, ke kterým došlo v závěru osmdesátých let.

„Jedním z prvních kroků, které vedly ke změně tohoto stavu bylo zahájení měření emisí," vysvětluje Karel Najvar, vedoucí sekce ekologie společnosti Sokolovská uhelná. Souběžně s tím odstartovaly také první technické změny v rámci palivového kombinátu ve Vřesové.

„V první řadě začaly generální opravy elektrofiltrů," říká Najvar. Přinesly ale výraznou změnu. Koncentrace emisí pevného úletu se dostaly záhy pod hranici připravovaného limitu, který měl vstoupit v platnost teprve v roce 1997.

Dalším výrazným postupem v této oblasti pak byl vznik společnosti Sokolovská uhelná v roce 1994. Ta se stala nástupcem Hnědouhelných dolů Březová, Palivového kombinátu Vřesová i firmy Rekultivace Sokolov. Strategií firmy bylo již od počátku snížení dopadů těžební činnosti a zpracování uhlí na ovzduší v regionu a tak bylo již v prvním roce existence firmy vloženo do oblasti životního prostředí přes 500 milionů korun z oblasti investičních prostředků. Výsledek? Razantní pokles emisí SO2 i tuhých emisí. U organických sloučenin síry pak jejich obsah v ovzduší dokonce klesl pod hranici měřitelnosti a investice během pěti let převýšily hranici 175 milionů.

„Ve skutečnosti to ale bylo ještě víc. V těchto částkách totiž nejsou započítány další stovky milionů z provozních prostředků firmy, které směřovaly také do oblasti zlepšení životního prostředí," říká Najvar.

Mezi nejvýznamnější akce v rámci Sokolovské uhelné patřila výstavba technologie na odsíření bohatých expanzních plynů. To sice z počátku nesplnilo zcela očekávání, ale po dalších technických úpravách v roce 1996 se nakonec plně osvědčila. Instalovaná technologie společnosti Haldor Topsoe s výstupním produktem v kapalné podobě ve formě kyseliny sírové tak umožnila do paroplynové elektrárny přivádět plyn s natolik nízkým obsahem sirovodíku, že výsledné hodnoty dosahovaly zhruba jedné třetiny normy.

Významnou měrou díky přijatým opatřením klesla také prašnost v okolí hnědouhelných lomů. Tu sledují přístroje na celkem sedmi stanovištích od roku 1995 a to nejen v blízkosti lomů, ale také v okolních městech. Například v Novém Sedle, nad Chodovem, nebo u Lomnice a Královského Poříčí.

Celkově tak společnost Sokolovská uhelná vložila do oblasti zlepšení životního prostředí, včetně provozních prostředků, přes tři miliardy korun. Z pouhého těžaře se tak změnila nejen v největšího nezávislého výrobce elektrické energie na bázi čistých uhelných technologií, ale především moderního a ekologicky šetrného výrobce.

Přispělo k tomu také odsíření teplárny Vřesová v roce 2002, kdy bylo ve Vřesové uvedeno do provozu moderní odsiřovací zařízení společnosti Fortum. To umožnilo tamní teplárně nejen snížit emise hluboko pod dosavadní stav, ale dokonce se dostat i pod hranici norem které budou v rámci Evropské unie platné od roku 2007. Díky tomu teplárna může zpracovávat

uhlí do obsahu síry 1,3 procenta a ekologicky kvalitní suroviny tak lze využít výhodněji.

Navíc ani to neznamená, že by ve svém důrazu na ekologii hodlala společnost Sokolovská uhelná polevit „Jedním z kroků je například výstavba hořákového generátoru na zpracování vedlejších chemických produktů, který je nyní ve stádiu zkoušek. Již dnes se pracuje také na intenzifikaci odsíření teplárny. Na tomto základě bude odstaven také provoz likvidace chudých expanzních plynů a počítá se i s dalšími investicemi v tomto směru," shrnuje situaci Najvar.

(red)