Ekologie a životní prostředí

Dálkově postižitelný zápach je minulostí

Vytvořeno: 22. únor 2008

 

„Naše společnost již od loňského roku rozsáhle investuje do souboru technických staveb, jejichž úkolem je svedení všech zapáchajících látek pod kotle teplárny, kde dojde k jejich likvidaci," říká výrobní ředitel Sokolovské uhelné Jiří Peterka. „A tento systém najel právě 4. října do zkušebního ročního provozu."

Stavba, jejímž hlavním dodavatelem byla brněnská společnost Chepos Engineering, přitom nebyla nijak jednoduchou záležitostí. Musela být proto rozdělena na dvě samostatné etapy. V té první se během odstávek v roce 2005 realizovaly přípravné práce, jakými byla například potřebná napojení na potrubní systémy, nebo připojení k sítím. Druhá etapa pak odstartovala v květnu letošního roku a zahrnovala stavbu samotného potrubního systému, který zapáchající plyny přivádí pod kotle teplárny.

„Musela se natáhnout nová potrubí takřka přes celou Vřesovou, ale mnohdy se tak stávalo ve velmi stísněných podmínkách," popisuje realizaci stavby likvidace zapáchajících plynů Petr Linha, pověřený vedením sekce Investic společnosti Sokolovská uhelná. Podle něho ale spalování právě na divizi Energetika, která je na opačném konci zpracovatelské části, bude mít své jasné výhody.

„Minimálně v tom, že zde lze dosáhnout optimálních teplot pro spalování a celá technologie je také následně napojena na odsíření. A tím pádem půjde o čistý proces," shrnuje Linha. Firma tak v rámci své koncepce modernizace a ekologizace výroby vyřešila další pozůstatky dávné minulosti, kdy si s ekologií nikdo hlavu až tak moc nelámal.

„Když se například v minulosti zajížděla tlaková plynárna, než se plyn dostal na odpovídající parametry, byl vypouštěn volně do ovzduší. Cítit to pak bylo na kilometry daleko," popisuje situaci v 70. letech minulého století Peterka. Negativní vliv pak měl transport vedlejších chemických produktů mimo závod ve Vřesové. Při plnění cisteren se totiž prakticky nedalo zabránit tomu, aby neuniklo do ovzduší drobné množství těchto látek. Pouhý decilitr v případě některých z nich, pak mohli cítit třeba až v Kadani.

„Pohled na ekologii se začal měnit už v osmdesátých letech. Ale teprve po vzniku Sokolovské uhelné se některé z těchto zásadních věcí konečně začaly řešit," vysvětluje výrobní ředitel společnosti. Ve Vřesové tak vůbec poprvé v historii bude fungovat uzavřený výrobní cyklus. V jeho rámci dokáže firma nejen zpracovávat a dále zhodnocovat vedlejší chemické produkty, ale také ekologicky likvidovat dálkově zapáchající plyny.  

„Samozřejmě je to jen technika, a u takové se ani v budoucnosti nedá nějaký drobný únik v případě havárie zcela vyloučit. Nicméně tak, jak je celá technologie nastavena, bude obrovským přínosem pro zlepšení životního prostředí v celém regionu," shrnuje situaci Peterka.

Opatření zamezující úniku dálkově posti-žitelných zapáchajících látek přitom zdaleka nejsou jedinou investicí do ekologie, které v posledních letech společnost Sokolovská uhelná realizovala. V rámci firmy došlo například k odsíření teplárny, investicím do zlepšení kvality důlních vod vypouštěných do vodotečí, nebo ke snížení míry prašnosti v těžební části. To vše v řádech miliard korun.

(red)