Zaplavení jižní části lomu Medard bylo vůbec největší katastrofou svého druhu v sokolovském revíru. Odčerpání vody a kompletní odstranění následků trvalo několik let.

Před 55 lety bylo deštivé léto. Jak popisuje kronika města Sokolova, už v sobotu 10. července stoupla hladina Ohře i Svatavy tak, že hrozilo zaplavení domů ve městě. Obě řeky se ale stále ještě držely ve svých korytech. To, co na první pohled vypadalo jako jedna z mnoha běžných záplavových situací ale ve skutečnosti věštilo jednu z největších důlních katastrof v historii zdejšího hnědouhelného revíru.
O pár hodin později, v neděli krátce před polednem však obě řeky začaly prudce stoupat, za soutokem se vylévat z břehů a zaplavovat místní zahrádky. Co však bylo ještě horší, voda prosakovala skrz ochranný pilíř sousedního dolu Medard Jih.
K večeru sice voda začala opadat, ale rychle proudícímu toku se podařilo narušit hráz oddělující lom od řeky natolik, že se krátce po půlnoci zhroutila, a řeka zaplavovala lom. O půl hodiny později se pak prolomilo dno řeky a strhlo s sebou kamenné pilíře jezu, stavidel i část vedle stojících hospodářských budov.
Během několika minut se tak řeka propadla do třicetimetrové jámy, ve které zmizel i ostrůvek uprostřed řeky a proud s sebou postupně strhnul i dalších asi 300 metrů říčního dna.
I přes obrovský rozsah katastrofy však bylo zaplavení Jižního lomu naštěstí se zanedbatelnými materiálními škodami. A to z několika důvodů. Především lom byl v té době už téměř vyuhlen, a na jeho dně se nevyskytovala skoro žádná technika ani lidé. Jediné, co se utopilo, bylo nakonec jen několik starých rypadel.
Opravdovým štěstím v neštěstí byla skutečnost, že zaplnění lomu bylo tak rychlé, že už kolem čtvrté hodiny ranní se jeho hladina spojila s hladinou Ohře. Jen díky tomu přestalo další rozlamování říčního dna, které hrozilo stržením Krejcarového mostu. Ten by totiž mohl zahradit koryto, a panovaly obavy z následného zatopení velké části Sokolova.
I tak byly škody obrovské. Ze zbytkové jámy bylo nutné odčerpat více než milion metrů krychlových vody, a část škod se likvidovala ještě počátkem 70. let. Dnes je v místě lomu mezi Sokolovem a Svatavou lesopark, a největší katastrofu svého druhu v kraji tak dnes připomíná už jen několik dobových fotografií a vzpomínky pamětníků.