Podpora regionu

Bývalý knihovník a pracovník kombinátu ve Vřesové Miroslav Kubinec propadl před lety v důsledku životní krize alkoholu, který ho připravil o práci i několik let života. Nad závislostí se mu ale nakonec podařilo zvítězit. A nejen to. Po devíti letech abstinování si ke svým 68 narozeninám nadělil loni titul mistra světa ve vzpírání, který bude za několik týdnů v barvách Sokolovské uhelné obhajovat v řeckém Argostoli. Jak se člověk vyrovná s nepřízní osudu a existuje recept na železné svaly před osmdesátkou? I o tom hovořil světový šampión pro zpravodaj Sokolovské uhelné.

Vzpírání je sportem, který se na první pohled ke knihovníkovi vůbec nehodí. Jak jste se k touto sportu vlastně dostal?

"Ono to má delší historii. Vlastně to začalo někdy v roce 1953, kdy byly olympijské hry v Helsinkách a mým hrdinou se stal Zátopek a já chtěl být jako on. A tak když jsem nastoupil do Prahy na knihovnickou školu, vrhl jsem se na atletiku. A celkem úspěšně. Jenže když jsem po škole přišel do Sokolova, atletika tu byla na bídné úrovni. Hledal jsem tedy nějaký individuální sport na slušné úrovni, kterému bych se mohl věnovat. A tehdy jsem viděl vzpěračskou exhibici kluků z Rotavy a tak jsem si řekl, že to zkusím. No a když jsem na následujícím mistrovství republiky skončil čtvrtý, bylo rozhodnuto."

Takže vlastně jen pokračujete v tom, co děláte celý život?

"Ale ne. Ve vzpírání jsem posbíral řadu cen, ale v roce 1973 jsem přestal aktivně sportovat. Těch důvodů bylo víc, od práce, přes osobní život a tak dál. Občas jsem se ještě věnoval okrajově jiným sportům, trénování a podobně, ale nebylo to nic zásadního."

Co Vás tedy vedlo k tomu se ve věku, kdy si jiní užívají penze a odpočinku, vrhnout do víru vrcholového sportu?

"Velkou roli v tom sehrály mé osobní problémy. Zemřela mi žena a já se s některými věcmi nedokázal vyrovnat a začal jsem pít. Nakonec to došlo až tak daleko, že jsem i přišel o práci. Zaměstnavatel ke mě naštěstí byl natolik vstřícný, že mi umožnil odchod do předčasného důchodu a já v roce 1998 nastoupil na léčení. A tehdy jsem přišel na to, e jediný způsob jak se z toho všeho mohu dostat je být co nejvíc mezi lidmi a najít si nějakou činnost. Když jsem pak přemýšlel co by to mohlo být, řekl jsem si: sport je to jediné, v čem jsem kdy byl skutečně dobrý. A tak jsem začal znovu po víc než dvaceti letech znovu vzpírat."

A pomohlo to?

"Jak je vidět, tak asi ano. Už pěkných pár let abstinuji. Dokonce jsem potom ostatním lidem kteří absolvovali protialkoholní léčbu chodil vyprávět jak se mi z toho podařilo dostat. Ale po čase jsem se přistihl že začínám mentorovat a tak jsem toho nechal."

Začít ale v 69 letech s tak náročný sportem, to asi není nic jednoduchého. Vyžaduje to například nějaký speciální postup?

"Hlavní je chtít. A pak samozřejmě člověk musí počítat, že trénink veterána je omezen horším rozsahem kloubů i větší potřebou regenerace. Takže většinou trénuji už jen třikrát týdne, obvykle ta, trh, pozvedy s větší váhou a dřepy. A to pak doplňuji tréninkem rychlosti na kole. A zatím to zvládám."

A zjevně dobře. Své čtyři tituly mistra republiky z mládí jste totiž rozšířil i o evropské a světové trofeje. Naposledy výkonem 120 kilogramů v trhu i o dašího mistra Evropy...

"Víte, ona ta sláva je hodně pomíjivá. Ano, mám dalších osm titulů mistra republiky, titul mistra světa a tři tituly mistra Evropy a různé další stříbrné i bronzové medaile. Jenže ty člověka hřejou jen tu půl minutu co stojí na stupínku. Pak už je to jen kus plechu a minulost. Sportovní úspěchy jsou krásné, ale hlavně pro vlastní sebevědomí. Ale za chvíli si je nikdo, kromě vás, stejně nepamatuje."

Jeden z těch kusů plechu je ale medailí pro mistra světa, a za několik dní ji budete v Řecku obhajovat. Bude tam tvrdá konkurence?

"Bude to hodně vyrovnané, ale myslím, že šanci na medaili mám. Největší konkurencí je určitě Nagato z Japonska a Fin Oksanen. Ale pokud zdraví vydrží, nebudu bez šance. A když to nevyjde letos, mám šanci příští rok. Letos totiž naposledy soutěžím v kategorii 56 - 69 let a příští rok postupuji o kategorii výš. A tam se těším. Budu totiž nejmladší."