Podpora regionu

Jméno Lenka Březinová je už řadu let nerozlučně spjato s prezentací Sokolovské uhelné. Spojit si ji můžeme s kampaní Energie pro vás, stejně jako s redesignem loga společnosti i s celkem běžnými věcmi, jako jsou podnikové kalendáře nebo letáky, na jejichž tvorbě spolupracuje s grafiky i řadou dalších odborníků. Přesto do podvědomí většiny lidí se jméno této rodačky z Českých Budějovic dostalo úplně jinak. Prostřednictví černobílých obrazů.

SU: Jak jste se vlastně dostala k malování?
Březinová: "Už v dětství. Ale trochu víc jsem se mu začala věnovat až od roku 1971, kdy jsem začala chodit v Sokolově do lidové školy umění, kde mně učil Antonín Weinfurter. Ale asi to bylo i trochu zděděné. Maminka má keramickou školu v Bechyni a tatínek byl malířem porcelánu, ti mi dali základy. A asi byla i celkem samozřejmá volba že jsem šla na keramickou školu do Karlových Varů, kde mě učil pan profesor Květenský. Ale to byly spíš jen takové začátky. Doopravdy jsem se ale začala malování věnovat až po roce 1989, když jsem nastoupila na Vřesovou na propagaci, kde jsem se ocitla v jedné kanceláři s chodovským výtvarníkem Jiřím Jůnem. To mně hodně ovlivnilo."

SU: Od něho jste získala i zálibu v odstínech černé a bílé?
Březinová: "Já ani nevím. Určitě na mně měl velký vliv, ale ve skutečnosti za to mohly hlavně přípravy na moje první bienále kresby. Byla tam totiž podmínka že kresby musí být černobílé. A tak jsem s tím nějak pracovala a najedou jsem k vlastnímu překvapení zjistila, že v šedé je spousta odstínů a dá se s nimi skvěle pracovat. Takže jsem začala s těmi odstíny pracovat a dospělo to tak daleko, že když do toho teď přidám barvu, přijde mi, že je to už tak nějak moc."

SU: Dokonce jste si vyvinula i vlastní techniku kresby...
Březinová: "Tu jsem si vymyslela už někdy na keramické škole, ale použila jsem jí až když jsem se rozhodla věnovat víc malování. Používala jsem na papíře temperu, kterou jsem roztírala polosuchým štětcem. Ale asi před dvěma lety vyvstal problém. Firma, jejíž barvy jsem kupovala, je přestala vyrábět. Zkoušela jsem všechny možné, ale nebylo to ono, chovaly se jinak. A tak jsem přešla na křídu nebo uhel. Ale i ty roztírám suchým štětcem. Dělá to stíny i hmotu a je to dál černobílé. Zase se připravuji na bienále."

SU: Jak jde vlastně dohromady malování s reklamní tvorbou v Sokolovské uhelné?
Březinová: "Určitě se to trochu prolíná. Člověk využije nějaké zkušenosti třeba u výroby inzerátů nebo bannerů. Mám ráda jednoduché věci. Když je u silnice billboard, člověk stihne přečíst jen jméno firmy a pak ještě zvládne obrázek nebo jednoduchý slogan. Víc se za jízdy nedá. Takže to nemůže být nijak složité a člověk vymýšlí, stejně jako u obrazu, jak to udělat jednoduše aby to řeklo to co má. Podobné to bylo když jsme s kolegou Jirkou Ančincem převáděli logo Sokolovské uhelné do modernější podoby. To původní dělal pan Jůn, a my jsme se snažili právě o to, aby zůstal zachován jeho původní charakter a bylo i nadále jednoduché, zapamatovatelné. Snad se to povedlo."

SU: Akorát v posledních měsících vaše jednoduchost vyrostla do trochu větších rozměrů...
Březinová: "To je pravda. Vždy jsem dělala galerijní rozměry a teď jsem se díky výstavě v sokolovském klášteře dostala i velkým formátům. Tím, že jsem věděla že budu za dva roky vystavovat, šla jsem si vnitřek kláštera prohlédnout a říkala si: sem přece nemůžu dát ty malinkatý rozměry. A jak člověk vidí ten prostor, najednou ho začnou napadat různé věci, tohle by pasovalo sem, tam by se hodilo něco jiného... najednou to úplně samo naskakuje. A tak se mi to zalíbilo, že si teď vůbec neumím představit, že bych zase dělala něco takového pidi."

SU: Je nějaký rozdíl v technice u obrazu běžného galerijního formátu a obrazu o velikosti několika metrů?
Březinová: "Mám tu roli na stole, přehazuji to přes něj, a nevidím co je na druhé straně. Celkem vím co by mělo vyjít, protože mám samozřejmě dopředu udělaný návrh, ale když pak hotový obraz pověsím, často zjistím, že se mi to někde pohnulo, ujelo to, vypadá to trochu jinak, ale líbí se mi to. Našla jsem se v tom. Ale vystavovat v podobných prostorách se nedá každý den, takže do galerií budu muset dělat zase nějaké menší věci."

SU: Dá se dnes vůbec malováním obrazů uživit?
Březinová: "Asi ne. Aspoň neznám nikoho z mých kolegů, kdo by se živil jen malováním. Mají jiná zaměstnání, učí ve školách, dělají grafiku a podobně. Pro většinu lidí je u nás malování spíše jen koníček. Neustále se mluví a píše o tom, že investice do moderního umění mohou být zajímavé, ale i když je v poslední době hodně zajímavých výstav, lidé u nás moc nekupují."

SU: Chystáte i vy nějakou další výstavu?
Březinová: "Ta nejbližší bude samostatná výstava v karlovarském hotelu Imperial, která by měla mít vernisáž v únoru 2016. A na podzim se chystám na mezinárodní bienále kresby v Plzni. Tak snad se tam mezi těmi ostatními obrazy neztratím."

Lenka Březinová

Narozena 3. února 1956 v Českých Budějovicích, odkud se přestěhovala v roce 1960 s rodiči do Sokolova. Po studiu na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech působila jako návrhářka v hranickém Sklo - Unionu. Od roku 1989 začala pracovala na oddělení propagace tehdejšího HDB v Sokolově, později Sokolovské uhelné. Od 90. let se pak věnuje výtvarnému umění. První samostatnou výstavu měla v roce 1998 ve Žluticích a od té doby má za sebou 14 samostatných výstav v České republice i Německu a účast na dalších 32 kolektivních výstavách v ČR, Německu, Maďarsku nebo Rumunsku. Je držitelkou ceny statutárního města České Budějovice z 6. ročníku Intersalonu AJV. Je členkou Unie výtvarných umělců České republiky.