Rozhovory

Prošla privatizací, rozsáhlou restrukturalizací a její zpracovatelská část ve Vřesové dnes patří v mnoha ohledech k nejmodernějším a nejekologičtějším zařízením svého druhu u nás. Nemenší roli pak firma hraje v oblasti rozvoje regionu i razantních proměn a revitalizací krajiny na Sokolovsku. Jaký byl pro Sokolovskou uhelnou rok 2008, a kam bude v nejbližších měsících směřovat společnost? I na to jsme se zeptali Jaroslava Rokose, ekonomického ředitele společnosti a jednoho z jejích spoluvlastníků.

SU: Začněme u současnosti. Co vlastně stojí za hospodářskými výsledky firmy, které jsou rok od roku lepší?

Rokos: „To se musíme vrátit zpět do minulosti, přesněji do první poloviny 90. let minulého století, kdy se zrodil strategický záměr vybudovat ve Vřesové další elektrárnu. Byla to tehdy poměrně neobvyklá myšlenka. V té době se mluvilo především o dokončení jaderné elektrárny Temelín. A panovalo obecné přesvědčení, že po jejím spuštění bude výrazný přebytek elektřiny. I proto si dost lidí při zahájení výstavby PPC doslova klepalo na čelo. Ale čas ukázal, že šlo o skutečně strategické rozhodnutí, které nám dnes umožňuje uspět na trhu i v situaci, kdy klesá zájem o některé naše tradiční produkty."

SU: O jaké produkty konkrétně se jedná?

Rokos: „Týká se to hned několika komodit. Tou první jsou brikety. Naše firma dnes provozuje poslední briketárnu v České republice, ale s úbytkem lokálního vytápění na uhlí klesá také zájem o brikety. Zatímco na počátku 90. let jsme provozovali dvě briketárny, jednu ve Vřesové a druhou v Tisové, přičemž každá vyrobila kolem 600 tisíc tun briket, dnes jich ve Vřesové vyrobíme jen něco přes 150 tisíc tun. Z nich navíc většina nemíří vůbec na domácí trh, ale do sousedního Německa. Paralelně s poklesem poptávky nám dochází zásoby briketovatelného uhlí. Dále se pokles odbytu týká také tříděného uhlí. Sokolovská uhelná v tomto směru nebyla nikdy dominantním hráčem na trhu, a i zde je patrný určitý propad. Je tedy spíš otázkou rentability, do jaké hranice se vůbec vyplatí zabývat se výrobou tříděného uhlí a kdy už to nebude mít smysl. A poněkud složitější byla i situace týkající se vedlejších chemických produktů vzniklých při tlakovém zplyňování uhlí."

SU: Lze si to vysvětlit tak, že Sokolovská uhelná chce od výroby těchto komodit ustoupit?

Rokos: „V případě vedlejších chemických produktů jsme především hledali možnosti jejich lepšího využití. A našli. Od letošního roku jsme schopni tyto látky významně zhodnotit formou štěpení v takzvaném hořákovém generátoru. Neprodáváme už tedy surovinu, ale dále ji zhodnocujeme. Co se týká zmiňovaných briket a tříděného uhlí, rozhodnutí o další strategii firmy v této oblasti padne příští rok, a to i na základě výsledků z letošní zimy. Snažíme se především hledat co nejvhodnější způsoby využití našeho uhlí. S tím nebudou souviset jen rozhodnutí o dalším osudu briketárny ve Vřesové nebo výroby tříděného uhlí v ústřední třídírně uhlí v Tisové, ale i některé další strategické záměry společnosti."

SU: Je možné tyto strategické záměry nějak více přiblížit?

Rokos: „Vycházíme ze situace, že v našem případě, na rozdíl od severních Čech, není žádná perspektiva prolomení územních limitů těžby. Hranice revíru jsou jasně dané a těžba nikam dál nepůjde. V zemi zde leží přibližně 181 milionů využitelných tun hnědého uhlí, a víc už jich nikdy nebude. Teď tedy záleží jen na tom, jakým způsobem s nimi naložíme. Optimalizací tempa těžby uhlí se v současnosti zabýváme."

SU: Tedy zvolnění postupu těžby?

Rokos: „Tempo těžby tak jako tak zvolňuje. Zatímco loni jsme ještě vyprodukovali přibližně 10,5 milionů tun hnědého uhlí, letos to bude jen 9,5, a v příštím roce očekáváme číslo o další milion nižší. Výhledově bychom se tak kolem roku 2011 chtěli pohybovat přibližně na úrovni osmi milionů, což rozhodně neznamená žádné drastické omezení. Změní se ale výrazně nakládání s touto surovinou. Naší prioritou číslo jedna je maximálně prodloužit životnost zpracovatelské části ve Vřesové, a najít co nejlepší způsob jak naše uhlí zhodnotit. Další prioritou pak je zajistit teplofikaci v oblasti Karlovarského kraje a dodávky našim dlouhodobým partnerům. Takže když to shrnu, rozhodně neplánujeme, že bychom nějak omezovali dodávky například teplárnám, které zásobují obyvatelstvo teplem v našem regionu. Na druhou stranu ale asi dojde k omezení prodeje uhlí našim konkurentům při výrobě elektrické energie."

SU: Bude to mít nějaký dopad i do personální oblasti?

Rokos: „Logicky dojde k optimalizaci nasazených technologií a tím i ke snížení počtu zaměstnanců. Sokolovská uhelná se vždy při snižování stavu snaží využívat přirozené fluktuace. Jen díky tomu nedošlo v našem kraji k výrazným sociálním problémům, jaké jsou známy jinde. V tomto trendu tedy budeme pokračovat nadále. Navíc jsme vždy měli snahu nepropouštět kvalitní a spolehlivé pracovníky, ale naopak jsme jim vždy hledali možnosti jak jim nabídnout práci na jiných technologiích. Například zvažujeme další posílení výroby uhelného multiprachu, a ve výhledu je i celá řada dalších možných investic, které přispějí ke zlepšení stability firmy i jejích výsledků."

SU: Očekává tedy Sokolovská uhelná i v dalších letech stejně pozitivní ekonomické výsledky?

Rokos: „Děláme vše pro to, abychom je očekávat mohli. I když samozřejmě vývoj v tomto směru nelze nikdy zcela přesně předvídat."

SU: Máte na mysli třeba současnou hospodářskou krizi?

Rokos: „Naštěstí ne. Aktuální situace na finančních trzích se Sokolovské uhelné v současné době nijak výrazně nedotýká. Díky předmětu jejího podnikání nepatří do ohrožených oborů, a navíc jsme vždy prosazovali konzervativní strategii v oblasti zhodnocování finančních prostředků. I díky tomu nebyla naše aktiva krizí nijak významně postižena. To navíc i souvisí s naší spoluprací s ČSOB, které věříme. Takže pokud jde o celkovou ekonomickou situaci, děláme vše pro to, aby Sokolovská uhelná zůstala určitě i v budoucnosti jednou ze stabilních opor ekonomiky Karlovarského kraje i jistotou pro ty, kteří u nás pracují nebo s námi spolupracují."

Ekonomický ředitel Sokolovské uhelné Jaroslav Rokos. Foto SU