Železnice byla klíčová pro stavbu palivového kombinátu ve Vřesové i pro rozvoj těžby v celém sokolovském revíru. V roce 2013 přepravila přes 2,7 milionu tun uhlí.

Nejmodernějšími stroji které v současné době vlečka provozuje jsou lokomotivy řady 774.


Významné jubileum slaví letos jedna z klíčových dopravních technologií Sokolovské uhelné. Přesně před padesáti lety, dne 16. července 1964, oficiálně zahájila svůj provoz vlečka na Vřesovou. Výstavba její základní části trvala čtyři roky a dodnes jde o páteřní spojnici mezi zpracovatelskou částí, lomy a státní železniční sítí.

Výstavba vlečky souvisí s plánem vybudovat poblíž Sokolova velký zpracovatelský kombinát, který by dál zhodnocoval uhlí vytěžené ve zdejší pánvi. Záměrem byla jak výstavba dalšího energetického zdroje, který by doplnil právě dokončenou elektrárnu Tisová, tak technologie na výrobu svítiplynu, nebo úpravny uhlí.

V roce 1961 tak generální dodavatel stavby IPS Praha zahájil ve Vřesové stavbu kolejí jedna až čtyři. V té době se v místě bývalé obce poblíž Chodova nacházelo obří rozbahněné staveniště zatím jen vzdáleně připomínající budoucí výrobní komplex. Díky rychlé výstavbě ale už v březnu 1961 trať vlečky zažila první zkušební zátěž, když zapůjčený lokotraktor T 211 přivezl první várku materiálu určeného k výstavbě Kombinátu pro využití hnědého uhlí Vřesová.

Dobové materiály v této souvislosti uvádí jako vůbec první strojvedoucí vlečky Ladislava Bednáře a Petra Vaníka. První jmenovaný pak byl také tím, kdo přivezl o dva roky později na vlečku vůbec první vlastní lokomotivu. T 444 zakoupenou ve slovenském Martinu. V té době již byla vlečka v několika místech napojena i na státní železniční síť, ať už šlo stanici Nové Sedlo přes vlečku Lipnice, nebo přes vlečku Markéta Keramických závodů v Božíčanech.

Mezi tím stavba vlečky běžela obrovskou rychlostí kupředu, společně s výstavbou vřesovského kombinátu. Když byl 16. července 1964 zahájen po kolaudaci oficiálně zahájen její provoz, dokončeny byly koleje 1 až 9, a 11 až 17, včetně dvou tratí určených pro výstavbu tlakové plynárny. Když pak v březnu 1965 zahájila zkušební provoz Drtírna, první z dokončených technologií budoucí Zpracovatelské části Vřesová, byla dokončena výstavba zabezpečovacího systému a vlečka zahájila přímý dovoz uhlí po důlní koleji z lomu Jiří, čímž se završila první ze zásadních etap její výstavby.

V průběhu nadcházejících desetiletí se vlečka rozvíjela v souvislosti s postupným dokončováním areálu ve Vřesové i s vývojem těžby v sokolovském hnědouhelném revíru. Souběžně s tím rostla také nakládka. Jestliže v 60. letech se objem nakládky pohyboval maximálně ve stovkách tisíců tun materiálu, na počátku 90. let už tento objem dosáhl téměř 6,5 milionu tun.

Poté, co v roce 1994 vznikla Sokolovská uhelná, další vývoj vlečky následně určovaly především organizační změny ve struktuře společnosti. O tři roky později pak byly sloučeny všechny samostatné vlečky v rámci společnosti do jednoho celku. Dohromady zahrnovaly více než 41 kilometrů provozních kolejí, 94 ústředně stavěných výhybek a více než další dvě desítky stavitelných ručně.

Zásadní změny však vlečku čekaly na přelomu tisíciletí. V roce 2001 do provozu zamířila první z modernizovaných lokomotiv T 724 a v souvislosti s ukončením těžby na divizi Západ došlo k zrušení vlečky Medard II. Další významný dopad na objem přepravy pak v roce 2003 mělo i ukončení nakládky uhlí pro dnes již neexistující bavorskou elektrárnu Arzberg. Na druhé straně do provozu mířily další modernizované stroje řady 774.

Vlečka Sokolovské uhelné navíc v závěru století licenci a osvědčení dopravce, díky kterým mohla začít přepravovat uhlí po celostátní dráze ať už šlo o zásobování Teplárny Karlovy Vary a Teplárny Ostrov, nebo CHZ Sokolov. V roce 2003 zahájila i přepravu uhlí z Nového Sedla do Citice, kam pro potřeby tisovské elektrárny míří více než dva miliony tun uhlí ročně. V roce 2011 pak vlečka zahájila přepravu uhlí do Chomutova.

K dubnu 2014 vlečky Sokolovské uhelné zahrnovaly více než 34 kilometrů provozních kolejí, které obsluhuje celkem 13 lokomotiv. Největší část z nich tvoří stroje řady 724, a všechny lokomotivy jsou způsobilé i provozu na regionálních nebo celostátních tratích. Zároveň s nimi pak společnost provozuje 159 kusů hnaných drážních vozidel, mezi kterými jednoznačně dominují se 140 kusy vozy Falls pro přepravu uhlí.

„Pokud jde o krátkodobý výhled, objem stávající nakládky i přeprava by se měla udržet na současné úrovni. Provoz ale částečně ovlivní v roce 2015 plánovaná rekonstrukce železniční stanice v Novém Sedle, jejíž součástí bude i odstranění mostu přes kolejiště a vložení výhybek pro novou rychlostní trať Chomutov - Cheb," shrnuje situaci Zbyněk Horský z divize Těžba. Ten má na starosti nejen přepravu vozů, ale je také autorem publikace mapující vlečku od počátků výstavby po současnost.

Dějiny vlečky v letech 1964 až 2014 pak případným zájemcům mohou přiblížit celkem čtyři souborné materiály. Všechny vzniknuly u příležitosti různých výročí vlečky, jsou uloženy v Podnikovém archivu Sokolovské uhelné, a autory jsou zaměstnanci společnosti. Díky jejich práci je tak poměrně detailně zmapován nejen rozvoj vlečky, ale i nasazená technika a v některých případech i jména těch, kteří stáli u jejích počátků.