Technologie v provozech SU

Na drtírnu uhlí, kterou se zabýval minulý díl našeho seriálu, přímo navazuje sušárna. Ta patří mezi základní technologie zpracovatelské části ve Vřesové, které dodnes víceméně pracují v původní podobě z druhé poloviny 60. let minulého století.

"V podstatě jediná zásadní změna ke které v sušárně došlo, se týká systému řízení," potvrzuje vedoucí sušárny Antonín Navrátil. Sušárna, vybudovaná v roce 1965 totiž původně byla, stejně jako zbylá část provozů ve Vřesové, řízena pomocí východoněmeckého systému WSSB. Ten kombinoval prvky manuálního a elektrického ovládání, ale s nástupem moderních řídících a regulačních prvků počátkem 90. let přestal zcela vyhovovat. V roce 1996 ho tak nahradil systém Sauter.

"V současné době pak byla odsouhlasena investiční akce při které dojde k přechodu na modernější systém řízení Fanuc," říká Navrátil. Nový dispečink pak bude mít na starosti sledování parametrů především pokud jde o dopravní trasy, zásobníky, vedení páry a samotných sušičů uhlí. To jsou totiž základní části technologie sušárny.

Surovinou kterou sušárna zpracovává je uhlí o hrubosti 0 - 25 milimetrů upravené na potřebnou velikost v sousední drtírně a transportované pomocí pasových dopravníků. Jejich hodinová kapacita činí až 500 tun uhlí, které následně míří do zásobníků sušárny o kapacitě zhruba 150 tun.

Samotná sušárna je rozdělena na dvě části po sedmi sušičích typu Schulze o průměru 5,2 metru a délce téměř osm metrů z produkce bývalé východoněmecké firmy Zemag - Zeitz. A ačkoliv jde o půl století staré stroje, z hlediska parametrů i provozních vlastností plně vyhovují potřebám současného provozu Sokolovské uhelné.

"Pokud jde o samotné sušiče, jde vlastně o tlakové nádoby s dutým čepem, kam je vháněná pára o teplotě 150 až 160 stupňů," popisuje proces sušení Navrátil. Samotné uhlí, které má na vstupu obsah vody cca 40 procent pak prostupuje trubkami sušáku a za pomoci obracecích lišt je postupně prosušováno až se obsah vody sníží na potřebných 20% pro teplárnu a 30% pro generátorovnu .

Pro ohřev sušáků jsou využívány dva druhy páry. Hlavně jde o odpadní páru z generátorovny dosahující tlaku až 500 kPa při teplotě 140 až 160 stupňů. Teprve pokud není její dostatečný příkon, může sušárna odebírat ze sousední teplárny také takzvanou čistou páru o stejném tlaku, ale dosahující teploty až 180 stupňů.

"Hodinově pak sušák dokáže zpracovat až 75 tun surového uhlí. To je ve výsledku asi 60 tun sušeného, při spotřebě až 25 tun páry," říká vedoucí sušárny s tím, že v průměru je během zimního období v provozu osm sušičů, ostatní slouží jako výkonová záloha. A ačkoliv jde o velmi silně namáhané stroje, především pokud jde o opotřebení ložisek nebo vedení páry, vyznačují se jak vysokou životností, tak velkou provozní spolehlivostí.

Pokud jde o samotné sušení uhlí, není zcela kontinuální, reguluje se otáčkami sušiče v závislosti na výsledcích rozboru vzorků v laboratořích. V těch se každou hodinu sleduje obsah vody, popelu i síry, a jednou za směnu také výhřevnost uhlí.

Vysušené uhlí ze sušiče vypadává do sítového redleru,kde je děleno na jemný podíl 0 - 5 mm pro teplárnu a hrubý podíl nad 5 mm pro generátorovou.

Současný řídící systém ale neumožňuje plnou regulaci systému. Umí ovládat především šoupata, pluhy na zavážce a některé další součásti sušárny, zatímco jiné je nutno regulovat manuálně. Slouží především ke sledování jeho provozu sušárny i systému zauhlování, který k ní náleží.

"Jde v podstatě o tři cesty. Dopravníky z drtírny, zauhlování generátorovny a teplárny," vypočítává Navrátil. V případě první trasy jde o otevřený pás o šířce 1200 milimetrů,délce přes 220 metrů s výkonem až 680t/hod. Na generátorovnu míří zauhlovací trasy 303 a 304 které tvoří uzavřené trubkové pásové dopravníky s šířkou 1100 milimetrů, a délce téměř 230 metrů, které umí hodinově přepravit až 300 tun uhlí.

Poněkud složitější systém dopravy je určen pro teplárnu, kam uhlí transportuje soustava redlerů, tedy řetězových dopravníků. Ty sice nelze stavět v takové délce jako dopravníky pásové, ale vyznačují se, oproti gumovým pasům, vyšší odolností. Celková délka jejich soustavy je více než 250 metrů a jejich koncové články dokáží přepravit až 190 tun uhlí za hodinu. Zajímavost těchto přepravních tras je, že si musí, alespoň v případě generátorovny, poradit s transportem uhlí z úrovně země až do výšky třiceti metrů nad zemí. V případě teplárny je toto převýšení výrazně menší.

Součástí provozu jsou sušiče s elektrofiltry pro zachytávání prachových částic uhlí vznikajících při procesu sušení. Ty fungují na principu elektrostatického náboje, kdy se negativně nabité uhlí zachytává na kladně nabitých elektrodách. Hodinově tak každý filtr dokáže zachytit až 2,5 tuny hnědouhelného prachu, který je dnes ceněnou surovinou. Jako takzvaný multiprach totiž může nahradit drahé ropné produkty například v cementárnách i dalších provozech.
Sušárna Sokolovské uhelné ve Vřesové je v provozu na čtyři směny, které zajišťuje kromě mistra a dispečera celkem třináct provozních pracovníků na směnu.

Vladislav Podracký

Sušárna uhlí