V posledních měsících se ve sdělovacích prostředcích objevily opakovaně informace týkající se akcionářských podílů ve společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s. (SU). Jejich podstatou je situace akcionáře a bývalého technického ředitele SU Jana Kroužeckého, který v důsledku svého osobního, vysoce riskantního podnikatelského rozhodnutí, údajně dluží společnosti z karibského ostrova Nevis v přepočtu 700 milionů korun.

V důsledku toho by měla být v nejbližších dnech zahájena exekuce na majetek dlužníka, jejímž předmětem budou také akcie SU. Pokud bude tato exekuce uznána jako oprávněná, její dopady s největší pravděpodobností mohou ve svém důsledku významně ovlivnit chod samotné SU, včetně zaměstnanců SU, a nelze též ani vyloučit vliv na okolní region.

Dnešní SU vznikla na základě privatizace zhruba 50procentního podílu státu ve firmě Sokolovská uhelná, a. s., v roce 2004. Tento podíl odkoupila manažerská společnost Sokolovská těžební, které úvěr na odkoupení akcií od státu poskytla Československá obchodní banka.

Sokolovská těžební byla založena za účelem privatizace hnědouhelné společnosti jejími tehdejšími manažery, generálním ředitelem Františkem Štěpánkem, ekonomickým ředitelem Jaroslavem Rokosem a technickým ředitelem Janem Kroužeckým. Po převzetí státního podílu pak v roce 2005 došlo ke změně jejího obchodního názvu na Sokolovská uhelná, právní nástupce, a. s. Vlastnická struktura SU od jejího založení až do současnosti je v poměru 40 procent akcií František Štěpánek, a po 30 procentech zbývající dva akcionáři.

Zisk SU nesmí jít mimo region

Nakládání s akciemi SU upravují tři základní dokumenty. Takzvaná privatizační smlouva uzavřená mezi státem a nabyvateli státního podílu, akcionářská dohoda a stanovy SU řádně odsouhlasené valnou hromadou společnosti v květnu 2005. Všechny tyto dokumenty byly přijaty na základě vzájemné dohody zúčastněných stran. Tedy v prvním případě státu a akcionářů, v případě dalších dvou dokumentů na základě vzájemné dobrovolné dohody Štěpánka, Kroužeckého a Rokose.

Jak privatizační smlouva, tak ostatní dokumenty omezují převod akcií SU na třetí osobu. Dohoda se státním Fondem národního majetku omezuje jejich převoditelnost po dobu deseti let nutným předchozím souhlasem státu. Akcie jsou navíc převoditelné jen s předchozím souhlasem představenstva společnosti a vázány předkupním právem ostatních akcionářů. Akcionářská dohoda i stanovy pak shodně definují pravidla, jak a na základě jakých ukazatelů bude vypočítána cena převáděného podílu.

Podle informací, které nám poskytli akcionáři Štěpánek a Rokos, bylo smyslem a cílem omezení při dispozici s majetkovými podíly na SU zajištění toho, aby byla naplněna ujištění, která byla poskytnuta v rámci privatizačního procesu nejen zaměstnancům SU, ale též i obcím a městům našeho regi onu, a která směřují k zajištění toho, aby nedošlo k odlivu zisků vytvářených SU mimo kraj, kde tyto zisky vznikají, a kde je nutné v zájmu soci álního a společenského rozvoje regionu takto vytvářené prostředky z činnosti SU uplatnit. Některé další závazky a omezení pak vyplývají ze samotné privatizační smlouvy uzavřené se státem.

Po dokončení privatizace v roce 2004 nahradil akcionáře Kroužeckého v jeho původní funkci technického ředitele Jiří Pőpperl. Kroužecký pracoval do září 2005 ve funkci specialisty a následně odchází na vlastní žádost do penze. To ostatně v plném rozsahu potvrzuje o rok později i ve svém vyjádření pro týdeník Euro.

Ovládá Kroužecký své akcie?

Již krátce po vzniku SU se objevují první známky rozdílného pohledu jednotlivých akcionářů na společně přijaté závazky společnosti. Především jde o realizaci projektů revitalizace krajiny zasažené těžbou hnědého uhlí nad rámec horního zákona. Již krátce po ukončení privatizace státního podílu bylo možné se setkat s rozdílnými pohledy jednotlivých akcionářů na činnost SU, mimo jiné pak bylo možné tento rozdíl vnímat i ve vztahu k tomu, že SU byla vázána privatizačními závazky, především jde o realizaci projektů revitalizace krajiny zasažené těžbou hnědého uhlí nad rámec horního zákona. Pro akcionáře Štěpánka a Rokose bylo rozčarováním, když jim bylo ze strany akcionáře Kroužeckého začátkem roku 2006 písemně deklarováno, že tento akcionář se necítí být vázán privatizačními závazky, ačkoliv je sám před několika měsíci v rámci privatizace firmy přijal a byl s nimi srozuměn. Akcionáři Štěpánek a Rokos plně s vědomím nejen privatizačních závazků, ale též i ujištění a příslibů představitelům regionu z období privatizace, jsou dosud schopni prosazovat to, že SU svým závazkům dostojí.

Již v únoru 2006 oba zbývající majitele SU kontaktuje finančník Pavel Tykač, který v té době skupuje také podíly v konkurenční hnědouhelné společnosti, Mostecké uhelné. Na následné schůzce pak oba akcionáře informuje o tom, že uzavřel s třetím z akcionářů SU dohodu, na jejímž základě disponuje třiceti procenty akcií SU, a oznamuje svůj zájem o převzetí dalšího podílu. To Štěpánek s Rokosem odmítají s poukazem na fakt, že pokud k převodu akcií došlo, jde o jasné porušení smlouvy se státem, akcionářské dohody i stanov SU.

Informace o situaci ve společnosti, i pokusu o její převzetí, se objevují o několik měsíců později v tisku. Zde také právník Radek Bláha opakovaně potvrzuje, že účast Jana Kroužeckého v Sokolovské uhelné fakticky skončila. „S investorem podepsal zvláštní typ smlouvy," uvádí Bláha ve svém vyjádření, které otiskl deník MF Dnes.

Zároveň se v průběhu roku 2006 začínají v tisku objevovat prohlášení Kroužeckého právního zástupce Bláhy o zvažovaných či podaných žalobách, a trestních oznámeních na management SU pro uzavírání údajně nevýhodných smluv. Na valných hromadách společnosti je od té doby odpovídáno na desítky dotazů zástupců akcionáře Kroužeckého. Tyto dotazy v některých případech jdou i nad rámec obvyklých žádostí o vysvětlení hospodaření SU a směřují k získání informací, které mají povahu obchodního tajemství, jejichž publikace by mohla významně poškodit SU na relevantním trhu s uhlím či elektřinou. Jeho právníci přistoupili i k podání žalob proti SU, mimo jiné i na neplatnost usnesení valných hromad, a zpochybňují hospodaření SU, a to bez ohledu na to, že právě v těchto letech dosahuje SU svých nejlepších výsledků ve své historii. V řadě případů akcionář Kroužecký podává žádosti o svolání mimořádných valných hromad a žádosti dozorčí radě o přezkoumání činnosti představenstva. V rámci dosud prvního pravomocného rozhodnutí o jedné z žalob podaných akcionářem Kroužeckým proti SU bylo i soudy obou stupňů shledáno, že akcionář Kroužecký prostřednictvím svých právníků vykonává svá akcionářská práva v SU šikanózním způsobem, tedy způsobem zneužívajícím příslušná práva. Přesto představenstvo, dozorčí rada, ale též i management SU, jsou nuceni se všemi žádostmi věcně zabývat, aby eliminovali jakékoli cíle sledované jednotlivými kroky právníků tohoto akcionáře.

Nejdříve miliardy, pak bankrot

Situace se zásadně mění na jaře 2009. Poté, co se zbylí dva akcionáři SU obrátili na soud, aby ochránil práva vyplývající z akcionářské smlouvy i stanov společnosti, Kroužecký mění své stanovisko a striktně odmítá, že by kdy chtěl své akcie komukoliv převést. „Je to naprosto absurdní. Nemám zájem své akcie prodávat," říká ve svém vyjádření pro týdeník Euro.

Na podzim téhož roku pak Kroužecký veřejně nabízí odkoupení podílů Štěpánka a Rokose za 17 miliard korun. Nicméně ani ne měsíc poté žádá představenstvo SU o udělení souhlasu zastavit své akcie ve prospěch firmy, sídlící v jednom z daňových rájů na karibském ostrově. Vzhledem k tomu, že ani po výzvě k doplnění žádosti představenstvo neobdrželo potřebné údaje, souhlas k zastavení akcií nevydalo.

Začátkem roku 2010 je pak na majetek Jana Kroužeckého podán návrh na exekuci. Podle informací, které sám Kroužecký poskytl týdeníku Euro v reakci na již publikované informace o hrozící exekuci na jeho majetek, měly vzniknout jeho údajné závazky vůči firmě Aqua Investments ve výši 36 mi-liónů dolarů z důvodu neschopnosti splatit půjčky, které dle svých tvrzení měl Kroužecký přijmout od této společnosti sídlící na karibském ostrově. a které měl dle svých slov použít do svých neúspěšných obchodů s dluhopisy. I přes veškeré pochybnosti, které panují ohledně informací obsažených v publikovaném rozhovoru s Kroužeckým, je zřejmé, že exekuce na majetek akcionáře Kroužeckého byla skutečně rozhodnutím soudu nařízena.

Pokud bude tato exekuce uznána jako oprávněná, dojde k nucenému prodeji majetku dlužníka formou dražby, v daném případě zejména jeho akcií SU. Jak uvedl týdeník Euro, účast finančníka Tykače na této dražbě již potvrdil jeho mluvčí. Právě Tykač přitom, podle informací médií, ovládá ve skutečnosti Kroužeckého podíl v SU. Jak před časem uvedl deník MF Dnes, za tento podíl měl údajně zaplatit Kroužeckému až 700 milionů korun. Pokud se informace listu zakládá na pravdě, je otázkou, proč nebyla tato částka použita právě k úhradě údajného dluhu. Naopak Kroužecký ve stejné době přichází s návrhem na výplatu mimořádné dividendy ve výši čtyř miliard korun. Tímto krokem sleduje Kroužecký získání zdrojů z SU, které by chtěl použít na krytí údajného závazku vůči karibské firmě, a jimiž by tak k tíži SU v nepřiměřené výši měly být sanovány osobní aktivity a neúspěchy Kroužeckého v oblasti obchodování s dluhopisy.

Dopad na celý Karlovarský kraj

Bez ohledu na to, kdo ve skutečnosti ovládá třicetiprocentní podíl Kroužeckého v SU, bude mít realizace exekuce přímý vliv jak na SU a její zaměstnance, tak na privatizační závazky společnosti. Cena akcií vlastněných Kroužeckým se totiž od privatizace a jeho následného odchodu z firmy výrazně zvýšila. A to dílem postupným splácením privatizačního úvěru, z větší části pak díky výbornému hospodaření SU v letech 2005 až 2010 a jejímu rozvoji.

Z logiky vyplývá, že pokud budou chtít akcionáři Štěpánek a Rokos předejít vstupu třetí osoby do SU a zajistit tak prostor pro naplnění cílů, s nimiž do privatizace vstoupili, včetně naplnění poskytnutých příslibů zaměstnancům SU a představitelům regionu v souvislosti se sociálním a společenským rozvojem kraje, budou nuceni vyvinout úsilí proto, aby získali akcie Kroužeckého. Podle slov Kroužeckého je však možnost přímého prodeje akcií zbylým akcionářům zřejmě minimální, a proto přichází v úvahu získání akcií v dražbě. Pokud bude v nařízené exekuci pokračováno, když v takovém případě hrozí realizace prodeje akcií za cenu zásadně převyšující cenu, kterou by bylo možné realizovat v případě předkupního práva, a která byla evidentně a dobrovolně pro takový případ sjednána dohodou mezi všemi stávajícími akcionáři, od níž se Kroužecký však snaží nyní distancovat (podle informací z tisku se představa Kroužeckého o ceně za jeho akcie pohybuje v úrovni 8 miliard korun).

Podle vyjádření akcionářů Štěpánka a Rokose je realizace nákupu akcií ještě únosná v úrovni ceny, kterou předpokládá dohoda akcionářů. Pokud by však bylo nutné vynaložit vyšší částku na odkup akcií, v takovém případě tedy v dražbě akcií Kroužeckého prováděné v rámci nařízené exekuce, nelze vyloučit negativní důsledky takového kroku na hospodaření SU. V důsledku postupného vyčerpání těženého ložiska hnědého uhlí totiž v rámci své omezené životnosti SU nezvládne vygenerovat finanční prostředky, které by jednak byly zdrojem pro výkup akcií v takovém rozsahu, a které by ještě současně umožnily vytvořit zisk, a tak i zdroje pro realizaci dosavadních dlouhodobě zamýšlených záměrů.

Máme za to, že v takovém případě by mohla být neodvratitelná opatření, jejichž cílem by bylo nejen omezit čerpání provozních prostředků v takovém rozsahu, který se stal v posledních hospodářsky úspěšných letech standardním, včetně obvykle vyplácených mimořádných odměn zaměstnancům, ale též i opatření v podobě zastavení některých plánovaných investic v oblasti ekologie. Zřejmě nejvíce by dopadla na připravované projekty revitalizace krajiny, jako je například projekt jezera Medard, nebo na zvažované investice v oblasti zdravotnictví, mezi které patří i zvažovaná podpora rekonstrukce stávající, nebo výstavba nové nemocnice v Sokolově.

S ohledem na možné dopady na zaměstnance SU i celý Karlovarský kraj proto zbylí akcionáři společnosti v uplynulých dnech deklarovali svou snahu jednat o možném východisku ze vzniklé situace. Jak uvedl generální ředitel SU František Štěpánek, poslední možností je předložení nabídky odkupu akcií Kroužeckého za reálnou cenu dle akcionářské dohody a stanov. Tuto nabídku však Kroužecký striktně odmítl.

V době závěrky tohoto čísla zpravodaje, dne 22. dubna 2010, proběhla mimořádná valná hromada SU. Ta se na žádost akcionáře Kroužeckého měla zabývat návrhem na rozdělení a výplaty nerozděleného zisku (dividendy) ve výši čtyř miliard korun. Valná hromada tento návrh neschválila s tím, že kumulovaný nerozdělený zisk bude použit zejména na

1. financování revitalizačních akcí nad rámec ze zákona povinných rekultivací,

2. vzhledem k blížícímu se vyuhlení sokolovského revíru, a tím i ukončení činnosti kombinátu ve Vřesové na uhelné bázi (cca za 15 let) financování inovačních technologií za účelem prodloužení životnosti této kapacity,

3. výdaje související s řešením výsypkového hospodářství na těžební části po skluzu na vnitřní výsypce lomu Jiří v roce 2009,

4. pokrytí výpadku v tržbách, kdy vzhledem ke zhoršující se kvalitě uhlí (obsah síry) a tím zhoršené pozici na trhu ve srovnání s konkurencí je omezená možnost zvyšování ceny uhlí,

5. financování ekologických akcí na zpracovatelské části ve Vřesové v souvislosti se stále se zpřísňující legislativou v oblasti ochrany životního prostředí,

6. tvorbu finanční rezervy na nákup emisních povolenek od roku 2013 při vědomí omezené možnosti promítnout tento výdaj do ceny elektřiny,

7. zajištění závazků z privatizace společnosti, zejména v oblasti zaměstnanosti na Sokolovsku a s tím související problém s plným pokrytím růstu osobních nákladů růstem tržeb.