Skupina vystoupila na setkání prezidentů Visegrádské čtyřky a čeká ji doprovod řady významných umělců. Jak ale hráči sami přiznávají, ještě je co trénovat.
Přesně před dvanácti měsíci mohla veřejnost vidět první vystoupení Big Bandu MDK Sokolov. Ten navázal po dlouhé pauze na bohatou tradici velkých hudebních těles v regionu a za uplynulý rok nabral dost ostrý kurz. Ač amatérské těleso, chce se totiž přiblížit svým profesionálním kolegům.
„A k mému překvapení skutečně roste úroveň hráčů s každým dalším odehraným koncertem," přiznává umělecký šéf skupiny Milan Šoltés. Zatímco sokolovský bigband stojí na amatérských hráčích, on jediný má totiž zkušenosti s hraním v nejlepších českých bigbandech. Jinak je seznam hráčů kapely spíše přehlídkou běžných civilních profesí od řidiče autobusu až po jednatele firmy nebo učitele.
„Také když jsme na začátku přišli s tím, že chceme sestavit bigband z amatérských hráčů a přiblížit se s nimi co nejvíce k profesionálním výkonům, dost lidí to vidělo hodně skepticky," říká jeden z iniciátorů založení bigbandu Jiří Drahokoupil. Ostatně i sami hudebníci hodnotili s odstupem času své první vystoupení s mírnými rozpaky.Ke stoprocentnímu přednesu to totiž mělo poměrně daleko. Na jeho sezkoušení měli muzikanti, do té doby hrající maximálně v místní dechovce nebo tanečním orchestru, pouhý půlrok. Dnes má za sebou Big Band MDK Sokolov dvanáct koncertů a zcela jiné postavení.
„Když teď přinesu nějaké noty, které nikdo předtím neviděl, mohu si být jist, že je hráči z osmdesáti procent na místě přehrají. To by ještě před rokem bylo naprosto nemyslitelné," oceňuje práci sokolovských amatérů Šoltés. Bigband tak nabral silný vítr do plachet a po počátečních koncertech na půdě domácího Hornického domu v Sokolově ve formě doprovázení maturitních plesů nebo swingových večerů si letos kapela troufnula již na podstatně tvrdší oříšky. Prvním bylo vystoupení s vynikajícím jazzmanem Josefem Bažíkem Pavelkou. A tím rozhodně podobné zkoušky kvality nekončí.
„V listopadu nás čeká vystoupení na setkání prezidentů Visegrádské čtyřky, pak koncert Leony Machálkové a na závěr roku ještě hrajeme s Laďou Kerndlem," vypočítává Drahokoupil. Dnes je tak bigband schopen zvládnout téměř kompletní repertoár od písní Karla Vlacha až po moderní pop a doprovodit takřka jakéhokoliv interpreta. V dohledné době se tak chystá vyjet i mimo region, například na prestižní festival bigbandů do severočeského Litvínova nebo na plánovaný pražský koncert.
„Na druhou stranu rozhodně ještě máme na čem pracovat," říká sebekriticky umělecký šéf souboru. Ten by sice rád se svými dalšími devatenácti kolegy dosáhl úrovně profesionálních skupin, ale i těm cesta na pomyslný umělecký Olymp trvá celé roky. A amatérskému souboru bude trvat zřejmě ještě déle.
„Jako amatéři jsme rádi, když se nám podaří vůbec jednou za týden se sejít na zkoušku, protože každý má svou práci. A pravděpodobnost, že by se z našeho bigbandu mohlo někdy stát profesionální těleso, je mizivá. Tak velký soubor v současných podmínkách není možné uživit. Což nám ale na druhou stranu nebrání v tom snažit se dál zlepšovat," dodává Šoltés.
