Výroba a obchod

Činnost většiny dceřiných společností Sokolovské uhelné často nějakým způsobem souvisí přímo s aktivitami mateřské firmy. Výjimkou není ani firma Sater-Chodov, s. r. o., která provozuje na Podkrušnohorské výsypce jednu ze tří velkých skládek odpadu v kraji.
Její historie do jisté míry mapuje bouřlivé proměny, kterými prošla naše země po roce 1989 i její vztah k ekologii a nakládání s odpady. Tato historie se začala odvíjet počátkem 90. let, kdy na český trh vstoupila společnost Sater-Parachini. Ta je jedním z největších zpracovatelů odpadů ve Francii a trh ve střední a východní Evropě sliboval další možnosti rozvoje. Především z toho důvodu, že zdejší skládky v drtivé většině nevyhovovaly nastupujícím ekologickým normám, a bylo jasné, že většina z nich bude záhy uzavřena a vyvstane nutnost budovat nové.
Obdobná situace byla také na území dnešního Karlovarského kraje, kde se začala uzavírat jedna skládka za druhou a hrozilo, že nebude kam ukládat komunální odpady.
Jednou z alternativ bylo i využití dolového území pro vytvoření nových, bezpečných skládek. Tehdejší záměr vystavět novou skládku u Chlumu sv. Maří ale nakonec ztroskotal. V té době do kraje přichází Francouzi, kteří se zaměřili na opačnou stranu hnědouhelné pánve. Tamní část Podkrušnohorské výsypky by totiž neměla být nijak konfliktní kvůli sousedství s obcemi a přesto je velmi dobře dopravně dostupná, s polohou přímo v centru regionu.
V roce 1994 tak zakládají firmu Sater-Chodov. Jejími spoluvlastníky se ze strategických důvodů stává vlastník pozemků na výsypce Sokolovská uhelná, a okolní města Sokolov, Chodov plus obec Vintířov, v jejímž katastru se zájmová oblast nachází. A o rok později už odstartovala samotná výstavba skládky.
„Výhodou bylo, že Francouzi měli potřebné zkušenosti i investiční prostředky," říká současný ředitel firmy Milan Gebouský. U Vintířova tak vyrostla moderní skládka s etapovým systémem, splňující veškeré evropské ekologické normy, a plánovanou životností do roku 2019.
Nicméně provoz skládky nesplňuje původní ekonomické představy francouzského investora. Ten koncem 90. let přehodnocuje své záměry a prodává podíl v Sater-Chodov ostatním spoluvlastníkům. Majoritní podíl ve firmě tak získává Sokolovská uhelná.
Firma Sater-Chodov i po změně ve vlastnické struktuře pokračovala v hlavním předmětu činnosti, kterým bylo provozování skládky. Na tu se ročně ukládá kolem 40 tisíc tun odpadu, ze kterého přib ližně 70 procent tvoří komunální odpad z okolních měst a obcí. Zbytek je především stavební odpad a částečně i průmyslový odpad.
„Ne vše se ale ukládá," upozorňuje ředitel firmy. Ještě před uložením se totiž odpad třídí. Díky separaci z něj mizí například pneumatiky, kovy, nebo nebezpečné odpady. Nejčastěji jde o autobaterie, zářivky, nebo různou vysloužilou elektrotechniku.
Na skládce zároveň probíhá také jímání bioplynu a jeho následné zpracování v kogenerační jednotce na elektřinu. „Tu částečně spotřebováváme pro náš vlastní provoz, zbytek se prodává do sítě," říká Gebouský.
Svou působnost firma postupně rozšířila také o provoz vlastní dopravy a pronájem velkokapacitních kontejnerů, i provoz sběrného dvora v nedalekém Chodově. Tam ročně odebere od obyvatel města kolem 160 tun materiálu. V roce 2008 ho tvořilo například 258 ledniček, 143 televizí, nebo více než osm desítek praček.
Díky tomuto rozvoji dnes Sater-Chodov zaměstnává 12 lidí, z toho dva zajišťují chod sběrného dvora, devět dalších pak zajišťuje přímo chod skládky nebo její ostrahu. Ani tím by ale firma nechtěla svůj rozvoj ukončit.
„Dnes už víme, že v době plánovaného ukončení provozu skládky budeme teprve na dvou třetinách její kapacity," vysvětluje ředitel Sateru-Chodov s tím, že záměrem tedy bude prodloužení její existence. Na druhou stranu se ale razantně mění evropská i česká legislativa v oblasti nakládání s odpady. „V budoucnosti se proto chceme ještě více zaměřit na separaci odpadu i jeho mechanické a biologické zpracování," shrnuje budoucnost firmy Gebouský.