Výroba a obchod

Zatímco Sokolovská uhelná je vlajkovou lodí průmyslu v Karlovarském kraji, a jména většiny jejích dceřiných společností jsou veřejnosti v regionu dobře známá, firma REO-SUAS v tomto směru vybočuje výrazně z řady. Je nejmenší. Má nejméně stálých zaměstnanců ze všech dceřiných firem, vystačí si pouze s jedním. A je také široké veřejnosti nejméně známá. Paradoxně přitom svou činností ovlivňuje budoucí podobu nemalé části regionu. Zabývá se totiž výsadbou stromů na rekultivovaných územích.

Firma vznikla v závěru roku 1995 a do jisté míry za svůj vznik vděčí českým zákonodárcům. Po změně režimu totiž bylo nutné řešit celou řadu dosud opomíjených problémů. Jednou z nich byl dopad průmyslové činnosti na životní prostředí a nakládání s odpady.

V rámci nově připravované legislativy se tehdy poslanci rozhodli, pravděpodobně pod vlivem nově se formující ekologické lobby, překlasifikovat zařazení popílku vzniklého spalováním hnědého uhlí. Z materiálu, který není z hlediska chemického složení o nic nebezpečnější než uhlí z něhož pochází, a který by bylo možno bez vzniku jakékoliv kontaminace, nad rámec té přirozené přírodní, ukládat tam, odkud bylo původní uhlí vytěženo, se najednou ze dne na den stal nebezpečný odpad.

Důsledek takového kroku byl zřejmý na první pohled. Všechny teplárny, elektrárny i další zařízení využívající spalování hnědého uhlí, by tak musely začít platit obrovské částky za ukládání popílku. Což by zásadní měrou skokově zdražilo teplo i elektřinu.

Naštěstí se řešení našlo za hranicemi. V západní Evropě se totiž popílek běžně dál zpracovával. Došlo tak na spojení tehdy nově vzniklé Sokolovské uhelné s dceřinou společností významné německé energetické firmy REO-RWE Entsorgung, a výsledkem byl vznik REO-SUAS.

Ta začala od některých zákazníků zpětně odebírat popílek a následně ho zpracovávat na granulát, který pak bylo možné využít jako materiál pro stabilizaci výsypek. Proti běžné sypanině má totiž lepší protismykové vlastnosti, a z hlediska zákona již takto upravený materiál nebyl považován za odpad, ale za stavební materiál.

Z původního podniku nakonec ale německý partner odešel, a po několika dalších majetkových změnách se nakonec Sokolovská uhelná stala stoprocentním vlastníkem REO-SUAS. Dnes obě firmy společně vlastní i takzvané míchací centrum ve Svatavě. To zpracovává zpětně odebraný materiál například ze Sokolovského Hexionu, nebo tepláren ve Františkových Lázních či Plzni.

Ve Svatavě se ale popílek bude zpracovávat jen do konce června. Potom tamní výrobu nahradí, v souvislosti s výstavbou silničního obchvatu Sokolova, zpracování popílku takzvaným kazetovým systémem ve Vřesové.
Vzhledem k tomu, že firma prioritně zpracovává materiál právě pro výsypky, už před časem rozšířila svou činnost také o výsadbu stromů na těchto územích. Na ty využívá zhruba čtyřicítku sezónních pracovníků, a kromě samotné výsadby zajišťuje i další práce v rámci lesnických rekultivací, jako jsou vyžínání, prořezávky a podobně.

„K výsadbě pak používáme jak nakupované dřeviny, tak stromky vypěstované v lesních školkách Sokolovské uhelné," shrnuje činnost firmy její současný jednatel Milan Štrudl (na snímku). Ti, kteří by se o výsledcích práce REO-SUAS chtěli přesvědčit na vlastní oči, pak mohou sledovat postupné proměny Smolnické nebo Podkrušnohorské výsypky, stejně jako růst zeleně v areálu bývalých lomů Silvestr nebo Medard-Libík.