Výroba a obchod

„Zájem o tuto komoditu v posledních letech klesá,“ potvrzuje obchodní ředitel Sokolovské uhelné Miroslav Soural s tím, že o zastavení výroby ve Vřesové se proto uvažovalo už více než deset let. V letošním roce tak firma vyrábí brikety už pouze pro konkrétní odběratele na základě krátkodobých kontraktů a připravuje úplné zastavení výroby. „Mimo jiné i proto, že na lomech Sokolovské uhelné je stále větší nedostatek kvalitního briketovatelného uhlí.“

Definitivní zastavení výroby pak firmě umožní také nalezení nového způsobu využití technologie briketárny. V souvislosti s vývojem na trhu s ropnými produkty roste v posledních letech poptávka právě po uhelném multiprachu, z něhož se dosud brikety lisovaly. Lze ho totiž použít v některých technologiích jako náhradu mazutu nebo topného oleje.

„Přechod na jeho cílenou produkci nám tedy umožní využít i větší část stávající technologie briketárny, a v novém provozu umístit i část zaměstnanců briketárny s tím, že ostatním nabídneme práci v jiných provozech firmy,“ dodává Soural.

Brikety jsou, zhruba půldruhého století po svém vzniku, na ústupu v celé Evropě. Na rozdíl od uhelného multiprachu. Ten je totiž proti běžnému uhlí energeticky mnohem lépe využitelný, a dosahuje až dvojnásobné výhřevnosti.

Přechodem na výrobu uhelného multiprachu letos definitivně končí na Sokolovsku výroba hnědouhelných briket. Ty se v našem kraji vyráběly plných 130 let.

Lisování briket souviselo se snahou nějakým způsobem zhodnotit hnědouhelný mour. Ten působil řadu problémů jak v dolech, tak na povrchu a s rostoucí výrobou uhlí v druhé polovině 19. století jeho množství razantně rostlo.

Jako první začali s lisováním mouru experimentovat Francouzi už v polovině 19. století. Vůbec první briketárna u nás vznikla roku 1877 u dolu Herbert v Bílině, ale kvůli nekvalitním výrobkům a vysokým výrobním nákladům byla záhy uzavřena. Skutečně funkční výroba tak zahájila provoz až o tři roky později v Kynšperku nad Ohří a vyráběla brikety plných 66 let.

S rostoucí výrobou uhlí se zvyšovala také výroba briket, a už na počátku 20. století tak v revíru pracovaly hned čtyři briketárny, které, kromě Kynšperku, stály také v Habartově a Lipnici. Jen dvě kynšperské briketárny, které využívaly vsázku ze sloje Antonín v chebské pánvi, zvládly do poloviny 50. let 20. století vyrobit přes 6 milionů tun briket.

Zatímco v sousedním Německu se brikety vyrábějí za pomoci uměle přidávaných pojiv, díky vlastnostem uhlí dobývaného na Sokolovsku byla možná výroba bez pojidel, pouze tlakem lisu.

Největší boom briketování uhlí nastal v regionu na přelomu 20. a 30. let minulého století, kdy zde byly uvedeny do provozu hned čtyři další briketárny, které s některými z období před první světovou válkou vydržely v součinnosti vyrábět až do 60. let.

Celkově pak bylo v průběhu historie v revíru zprovozněno deset briketáren, z toho poslední v roce 1966 ve Vřesové. Ta ročně vyprodukovala v rozmezí 500 až 700 tisíc tun briket, ale v posledních letech poptávka po jejích výrobcích klesala. Provoz briketárny Vřesová tak bude definitivně zastaven počátkem letošního podzimu.

S použitím knihy Jaroslava Jiskry – Briketování, sušení uhlí a extrakce montanního vosku na Sokolovsku, Sokolov 1994.