Sokolovská uhelná nejsou jen doly, uhlí a elektrárna. Provozy společnosti jsou ve skutečnosti rozsáhlým souborem technologií, často jde přitom o naprosté unikáty, které nenajdete nikde jinde na světě.
Zatím všechny technologie, které jsme v našem seriálu představili sice souvisely nějakým způsobem s těžbou hnědého uhlí, ale bezprostředně ji nezajišťovaly. To mají v provozech Sokolovské uhelné na starosti konkrétní typy velkostrojů působících buď samostatně, nebo v rámci takzvaných technologických celků.
Rozvoj používání velkostrojů v lomech sokolovského revíru začal po druhé světové válce. V jeho východní části pak na přelomu 50. a 60. let minulého století, kdy vznikly dnešní lomy Jiří a Družba. Prvními velkostroji nasazenými na obou lomech byla kolesová rýpadla K 300. V obou případech probíhala těžba na vagóny, které následně dopravovaly uhlí k pásovým dopravníkům na nakládacích stanicích. Ty z počátku využívaly sponkované pásy šíře 800 milimetrů, ale kvůli vysoké poruchovosti je již po několika letech nahradily pásy s lepenými spoji.
Stroje typu K 300 měly pevný dvouhousenicový podvozek podobný podvozku pásových vozů PVZ 2500. Celková váha velkostroje byla 600 tun. Koleso s ozubeným věncem a deseti korečky o objemu 300 litrů předávalo natěžený materiál na výsuvný hlavní pás a dále na zpětný pás, mezipás a nakládací pás, které byly poháněny elektrobubny. Pásy šíře 1200 mm přepravovaly těžený materiál rychlostí 3,2 m.s-1. Napájení stroje 6 kV zajišťoval vlečný kabel, všechny hlavní pohony byly napájeny 500 V.
V lomu Jiří byly tyto stroje provozovány až do roku 1979, v případě lomu Družba setrval poslední z nich v provozu až do roku 1992. Při těžbě uhlí je postupně nahrazoval modernější velkostroj KU 300. „První z nich, KU 300/3 nasazený v lomu Jiří, měl na rozdíl od následujících strojů typu KU 300 pohony housenic umístěné mezi dvojicí housenic a natáčení řiditelné housenice zajišťovaly 2 hydraulické válce a neměl píst zdvihu spodní stavby," upozorňuje na odlišnosti prvního stroje Jindřich Kaňa, pracovník úseku hlavního mechanika divize Jiří.
Všechny další stroje KU 300 pak již byly vybaveny v místě uložení řiditelné housenice do spodní stavby hydraulickým válcem, který umožňuje ve sklonu pojezdové roviny 1:10 vyrovnat spodní stavbu do vodorovné roviny. Housenicový podvozek je tvořen třemi dvojicemi housenicových pásů, na nichž je uložena spodní stavba tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Na spodní stavbě je kabelový buben pro namotávání přívodního kabelu 6 kV, kterým se zajišťuje přes kroužkovou komoru napájení celého stroje. Otočná deska je na spodní stavbě uložena na kulové dráze, která umožňuje otáčení otočného svršku na spodní stavbě. Kolesový výložník tvoří přední, výsuvná část, na které je umístěno koleso průměru 7,5 m se 13 korečky objemu 365 litrů a přední pás. Na zadní, kyvné části kolesového výložníku je umístěn zadní pás, který spolu s předávacím a nakládacím pásem tvoří dopravní linku stroje. Z nakládacího pásu se výsypkou předává těžený materiál na dálkovou pásovou dopravu. Rychlost pásů je 4 m.s-1, šíře 1400 mm. Celková hmotnost stroje je 1200 tun, výška necelých 28 m, délka 60 m - při použití dlouhého nakládacího výložníku je celková délka 66 m. Rychlost pojezdu celého stroje je 6 m.min-1.
V současnosti je na sekci Těžba uhlí divize Jiří provozováno pět velkostrojů KU 300, z nichž tři - KU 300.1A/20, KU 300.1A/18 a KU 300.1A/5 prošly generální opravou spojenou s rekonstrukcí pohonů zdvihu a otoče a řízení dopravní linky řídicím systémem. Další tři velkostroje pak jsou nasazeny ve smíšených řezech.
Divize Družba v současnosti provozuje celkem čtyři velkostroje typu KU 300s, s označením 03, 14, 19 a 31. Z nich ten s pořadovým číslem tři je nasazen v rámci technologického celku.
Vladislav Podracký
