Výroba a obchod

Staré dřevěné vzpěry, beton, cihly nebo zbytky železných kolejnic i tlaková voda. S tím vším se musí v poslední době vyrovnávat osádky velkostrojů v lomu Jiří společnosti Sokolovská uhelná. Při těžbě hnědého uhlí totiž prochází územím starých důlních děl, které znamenají i pro moderní technologie značné potíže.

"Ještě zhruba před deseti lety byla sloj na Jiřím čistá. Jenže pak jsme začali vstupovat do přerubaných partií," říká hlavní inženýr lomu Zdeněk Dražný s tím, že postupně se rozsah přetěžených ploch zvětšoval. "A v současné době dosahuje už devadesáti procent těžené plochy."

Z technického hlediska je především důležité, do jak velké hloubky v místě současné těžby stará důlní díla zasahují. Zcela zásadně to totiž ovlivňuje jak bezpečnost postupu techniky, tak výtěžnost uhlí.

"Pokud se v daném místě rubalo jen na jednu lávku, je to relativně bezpečné a výtěžnost uhlí se stále ještě pohybuje kolem šedesáti procent. Jenže pokud jsou pod námi dvě lávky, klesá výtěžnost už jen na nějakých deset procent a rostou i rizika spojená s těžbou," říká hlavní inženýr lomu.

I když většina starých důlních děl v revíru je poměrně dobře zmapovaná, nikdo totiž přesně neví, v jakém stavu se dnes nachází. Může zde zůstat například nezavalená kaverna, a specifické nebezpečí představují také svislá důlní díla nebo velká řízení chodeb, kde může dojít k následnému pádu osob i techniky.

"Musíme tedy dopředu sondovat zda je podložka dostatečně únosná, a do dané lokality můžeme vůbec pustit techniku," vysvětluje Dražný. V oblasti postupu velkostrojů se proto dělají zkušební vrty, nebo sondy pomocnou mechanizací. To všechno ale způsobuje zpomalování těžby a má negativní dopad i na její kontinuálnost.

"Zároveň to znamená i vyšší nasazení lidí. A nejde jen o kontroly technického dozoru, ale také víc měření, vytyčování nebezpečných území nebo častější kontroly kvůli možným záparům. V každé směně navíc musí být k dispozici i dva nebo tři hlubináři, kteří pomáhají osádce velkostroje s orientací v díle i úklidech," říká Dražný. Osádky všech těžních strojů pak musí být podle báňských předpisů vybaveny i takovými věcmi, jako jsou mapy důlních děl, žebřík, záchranné přístroje a podobně.

"Specifikem přibývajícího počtu stařin je i to, že dřív stačily na odvoz starých dřevěných stojek a železa malé saně, které velkostroj táhl za sebou. Dnes je nutné tento materiál hromadit na určeném místě a následně odvážet nákladními vozy z lomu," vypočítává hlavní inženýr. Stará důlní díla navíc často obsahují vodu, která může být někdy i tlaková. Pokud to je technicky možné, je nutné tato díla před postupem těžby gravitačně odvodňovat.

Situace v lomu Jiří je navíc o to složitější, že nejde o dočasný jev. Těžba totiž přichází do polí, které patřily dolu Marie a Vilém v Královském Poříčí i dolu Jiří v Lomnici. "V nich setrvá až do úplného vyuhlení ložiska. To znamená, že tato situace se týká i dobývacího prostoru bývalého lomu Družba, který bude posledním těženým územím v oblasti," dodává Dražný.