Výroba a obchod

Poslední hlubinný důl v sokolovském hnědouhelném revíru, Marie v Královském Poříčí, definitivně skončí. Komplex, udržovaný od roku 1991 kvůli čerpání vod z revíru, totiž v roce 2015 nahradí nová soustava čerpacích vrtů. Spolu s dolem tak z regionu definitivně zmizí i poslední hlubináři. Tito horníci specializovaní na práci v podzemí se v posledních letech starali už jen o udržení provozuschopnosti Marie. Víc než dvacet let se totiž v regionu nerostné bohatství dobývá pouze lomovým způsobem.
„V současné době je v nejnižším místě dolu Marie II., což je zhruba v hloubce 110 metrů, instalována čerpací stanice, kde se shromažďují vody z celého povodí," říká Daniel Pechoušek z technického úseku Sokolovské uhelné. Ty následně šest horizontálních čerpadel o celkovém výkonu 36 m3/min dokáže vytlačit až do výšky 90 metrů, což ale až k povrchu nestačí. „Zachycené vody se tak shromažďují v usazovací jímce čerpací stanice Rafanda, odkud musí být dále čerpány na Úpravnu důlních vod ve Svatavě."
Dvoustupňový systém čerpání je ale provozně poměrně náročný, nákladný a jeho složení z více částí má vliv i na provozní spolehlivost. Tři nové čerpací vrty, z nichž dva budou osazeny čerpadly s potřebnou výtlačnou výškou, by tak měly tyto problémy vyřešit.
„Nahradí současný morálně i fyzicky zastaralý systém, zjednoduší zařízení, vrty bude možné obsluhovat dálkově a odpadne nutnost zajišťovat provoz jinak nefunkčního hlubinného dolu," vypočítává Pechoušek, podle kterého vrty, které u povrchu dosahují průměru více než metrového průměru, dokáží odčerpat i více vody než současná technologie. „Předpokládáme, že objem čerpaných důlních vod po likvidaci dolu Marie II by se ze současných tří tisíc zvýšil zhruba na 3.500 tis. m3."
Třetí vrt poslouží jako pozorovací s tím, že bude vystrojen příslušnou částí automatizace provozu a signalizace. Současně bude sloužit jako rezerva pro případ potřeby navýšení kapacity čerpaných důlních vod. Celkové náklady této investice budou činit zhruba 23 milion korun a vedle samotné stavby a technologie zahrnují i její zabezpečení. právě nájezdy zlodějů jsou totiž v regionu poslední dobou velkým problémem. „Takže celý areál bude odpovídajícím způsobem zabezpečen. A to jak z hlediska samotných vrtů, tak okolí, které bude osazeno kamerovým systémem, čidly pohybu a dalším zabezpečením."
Hlubinný důl Marie je v současné době už zcela posledním svého druhu na území Karlovarského kraje. Ostatní historické provozy buď už dávno ukončily činnost, nebo v několika případech středověkých děl slouží jako turistické atrakce. S hloubením jámy Marie se začalo v roce 1898 a celkově dosáhla největší hloubky 185 metrů. Těžila sloj Antonín, která dosahovala ještě kvalitnější uhlí než sloj Josef.
Původně se v lomu těžilo komorováním na zával, ale často docházelo k průvalům teplých vod. Proto byl důl na počátku 20. století i krátkodobě uzavřen. Ostatně ochrana lázeňských pramenů v nedalekých Karlových Varech byla i důvodem, proč havíři nechali v zemi část uhelné sloje Josef, která zřejmě už nikdy nebude vytěžena. Stejně jako v zemi zůstala i část sloje přímo pod obcí Královské Poříčí.
V dobách největší slávy důl těžil až 600 tisíc tun uhlí za rok a dával práci až šesti stovkám lidí. Poslední těženým úsekem byl pilíř ČSD. Od roku 1991 je důl udržován už jen z důvodu čerpání vod a ochrany lázeňských pramenů.