Vztahy se zaměstnanci

Jsou více či méně známé profese. Zatímco strojvedoucí lokomotiv zná i každé malé dítě, většina lidí si vůbec neuvědomuje, že koleje brázdí také celá řada jiné techniky. A navíc velmi důležité techniky. Bez ní by totiž nebylo možné udržovat v provozuschopném stavu kolejiště. A tuto techniku obvykle neobsluhují strojvedoucí, ale traťoví strojníci.
V rámci provozů Sokolovské uhelné má toto profesní zařazení necelá půl stovka lidí. Ti se mohou chlubit nejen jedním z nejvyšších platových zařazení, ale také značnou odpovědností. Na starosti totiž mají jak důlní dráhy tak vlečky. A jejich pevné koleje v provozech dosahují délky 150 kilometrů.
„Stát se traťovým strojníkem ale nemůže zdaleka každý," říká Jaroslav Taras, vedoucí sekce Traťové hospodářství divize Družba společnosti Sokolovská uhelná. V první řadě totiž musí případní zájemci splnit dvě základní podmínky. Mít alespoň výuční list, nejlépe v oboru zámečník, a praxi nejméně tři roky v provozech traťového hospodářství v Sokolovské uhelné. Důvodem jsou některá specifika, kterými se důlní provozy proti klasické železnici vyznačují.
„Když splňuje tyto podmínky, musí ještě následně absolvovat kurz, v rámci kterého získá osvědčení k obsluze konkrétní mechanizace, se kterou bude následně pracovat," vypočítává podmínky Taras.
Jde přitom o poměrně široké spektrum techniky. Od těch nejjednodušších motorových drezín až po speciální vysavač určený pro čištění tratí, montážní univerzální vozidlo nebo špičkovou podbíječku ASP Plasser.
„Samozřejmě tento kurz je zakončen zkouškou," vysvětluje vedoucí sekce Traťové hospodářství s tím, že ani ta ale neopravňuje absolventa k tomu, aby mohl řídit kolejovou techniku kdekoliv. „Je totiž vázána pouze na důlní dráhu. Když pojíždí i vlečky nebo koleje ČD, musí mít i příslušné drážní zkoušky. Ty jsou náročnější jak z hlediska samotného obsahu, tak požadavku na úplné střední vzdělání v oboru dopravním."
Výhodou této profese je, že s výjimkou několika lidí zajišťujících směnný provoz, působí většina traťových strojníků jen na ranní směně a jsou zařazeni v takzvané páté platové třídě. Mají tedy jedny z nejvyšších mezd v sekci. Na druhou stranu většina z nich každý rok absolvuje nemalé množství přesčasových hodin, a často i ve velmi tvrdých klimatických podmínkách, stejně jako třeba kolejáři.
„Většina velkých oprav je plánována dlouho dopředu, ale tratě je potřeba udržet v chodu za všech okolností, protože jsou klíčové pro chod těžební části, stejně jako pro zásobování odběratelů i vlastních provozů uhlím. A neočekávaným věcem se vyhnout nikdy zcela nelze. Takže pokud si to okolnosti vynutí, je počasí nebo čas okrajovou záležitostí," říká Taras.
Kromě toho traťoví strojníci nepůsobí jen v provozech Sokolovské uhelné. Díky unikátní technice, jakou je třeba zmíněná automatická podbíječka ASP Plasser, totiž často řeší i práce pro externí odběratele.