Vztahy se zaměstnanci

Základní požadavky pro práci hrázného nejsou příliš složité. Stačí mít úplné středoškolské vzdělání a ochotu pustit se do práce, která se vymyká všem ostatním profesím v Sokolovské uhelné. Nesouvisí s uhlím, nesouvisí s elektřinou, a jediné, co bude určovat váš čas, je voda.
Vody je v Tatrovické přehradě celkem 2,76 milionů metrů krychlových a teče 24 hodin denně z přehradní nádrže Tatrovice do sousedního údolí, aby sloužila k napájení technologií zpracovatelské části ve Vřesové. Zároveň se hrázný musí starat také o provoz jímacího objektu v Šindelové, který přivádí do Tatrovic vodu z vrcholků Krušných hor.
Místo hrázného není k mání zrovna každý den. V Tatrovicích se v této profesi od vzniku přehrady vystřidali pouze tři lidé, kteří museli především absolvovat praktické zaškolení ke své profesi.
„Nevíme jak proběhlo první zaškolení, ale v těch následujících nástupech se o školení nového hrázného obvykle stará jeho předchůdce, který stavbu nádrže předává," říká Josef Pari, zástupce vedoucího sekce Fenolka, pod kterou provoz Tatrovické přehrady spadá. Součástí školení je také práce se strojní sekačkou nebo vyžínačem kvůli údržbě hráze a jejího okolí.
„Převážnou část pracovní náplně hrázného ale tvoří různá měření, která slouží jak k řízení provozu přehrady, tak ke sledování stavu sypané hráze," říká Pari. Počínaje měřením hladiny vody v nádrži, přes teplotu vzduchu, evidence množství srážek, kontrolu průsakové vody, nebo hladiny v takzvaných piezometrických vrtech.
Kontroly jsou důležité hlavně proto, že hráz v Tatrovicích není betonová, ale sypaná. Znamená to určitou míru průsaků, které je nutné pečlivě sledovat. I když v případě přehrady v Tatrovicích se podařilo problémy s prosakující vodou vyřešit v průběhu její rozsáhlé rekonstrukce v roce 1992, kdy došlo i na přisypání a tím pádem i rozšíření hráze.
Technický výčet povinností hrázného, který se stará o nádrž s plochou větší než 27 hektarů, ale zdaleka nevystihuje to, jaká jeho práce doopravdy je.
„K tomu co znají lidé ze seriálu Velké sedlo to má dost daleko," říká jediný hrázný ve firmě Luděk Němec v narážce na herce Pavla Nového a jeho známou roli hrázného Palizy. „Je to svobodné povolání, to je fakt. Ale člověk tady musí být denně bez ohledu na to, jestli je víkend, jestli má někdo svátek, narozeniny... A když je nějaký problém, musí vstát třeba ve dvě ráno."
Důvod je přitom celkem nasnadě. Přímo pod hrází přehrady otevřené v roce 1972 se totiž jímá voda pro zpracovatelskou část Sokolovské uhelné. A v případě zanesení jímacího potrubí by došlo k ohrožení technologií ve Vřesové.
Němec, který své povolání vykonává nepřetržitě už od roku 1986 je již třetím v pořadí na Tatrovické přehradě, poblíž hráze dokonce bydlí a i když má svou práci rád, připouští, že někdy to není až tak snadné.
„Hlavně v zimě si tady připadám někdy jako na konci světa. V létě se sem aspoň někdo chodí koupat, nebo sem jezdí houbaři. Ale v zimě se tady ukáží tak maximálně jednou za čas policajti a jinak je to úplná samota."